Taky už jste slyšeli vtip o tom, jak bude vypadat fabrika budoucnosti? Že tam bude spousta robotů, člověk a pes, který bude člověka hlídat, aby něco nerozbil? Není vyloučeno, že v jádru této žertovné představy se může skrývat i porce strachu. Strachu z toho, jaký vliv bude mít pokračující digitalizace, automatizace a mechanizace na dostupnost pracovních míst. Nahrazování lidské práce prací strojů není jistě novinkou, důvody, proč mu věnovat zvýšenou pozornost právě v naší době, však existují.
Již nějaký čas upozorňují ekonomové na skutečnost, že může být stále obtížnější, znovu umístit na trhu práce nezaměstnané uvolněné z pracovního procesu v důsledku realizovaných strukturálních změn. Jednak proto, že produkty jsou stále specializovanější a nezbytné rekvalifikace díky tomu složitější i nákladnější, ale i proto, že navzdory tezi o neomezenosti lidských potřeb se rezervoár smysluplných aktivit, jimiž by se nezaměstnaní ve vyspělých zemích mohli po „restartu“ živit, nevyhnutelně vyčerpává.
Druhý důvod tkví v tom, že podle široce sdíleného přesvědčení stojíme v současnosti na prahu masivní invaze „inteligentních“ digitálních pomocníků do nejrůznějších sfér našeho života, a jen stěží lze očekávat, že právě oblast výroby a s ní úzce svázaný pracovní trh by zůstaly změn v důsledku probíhající digitální revoluce ušetřeny.
Uvědomění si toho, že nastupující éra digitalizace není jen jednou z mnoha fází vítaného technického pokroku, ale skrývá v sobě i rizika, na jejichž existenci a zvládnutí je třeba se připravit, přimělo analytiky Hamburského hospodářského institutu (HWWI) k vytvoření „Strategie digitální ekonomie 2030“. Studie soudí, že německá ekonomika dnes stojí před zásadní transformací vynucenou působením dvou hlavních technologických trendů: síťového propojování strojů mezi sebou a s produkovanými výrobky (tzv. průmysl 4.0), jakož i sběru, zpracování a vyhodnocování velkých objemů komerčně využitelných dat (Big Data).
Především pro menší podniky nemusí být vstup do digitalizovaného světa nijak přívětivý, neboť je spojen se zostřenou konkurencí a vyššími nároky na rychlost i přesnost rozhodování. Pro německé hospodářství jako celek je však digitalizace příležitostí, otevírající během příštích patnácti let cestu k dodatečnému zvýšení hospodářského výkonu o 25 mld. euro. To sice není mnoho (méně než 1 % HDP roku 2014), je však třeba mít na paměti, že zanedbaná digitalizace by pro německý růst nepochybně znamenala naopak ztráty v důsledku poklesu konkurenceschopnosti…
Na rozdíl od průmyslu a výroby obecně, pro něž se rychlá digitalizace stává krokem nikoliv pouze žádoucím, ale de facto požadavkem sine qua non, pro německý sociální stát může důsledně realizovaná digitalizace znamenat zátěž, s níž nebude triviální se vyrovnat. Pokud by se měl naplnit varovný scénář, podle něhož by počet pracujících v v zemi důsledku technologicky podmíněné substituce práce kapitálem poklesl až na 20 % obyvatelstva, bylo by podle HWWI nezbytné najít nový funkční model rozdělení pracovního fondu a sociálního zabezpečení. A v této souvislosti analytici HWWI a priori nevylučují ani myšlenku rovné sociální dávky, vyplácené státem všem potřebným bez ohledu na zásluhovost...
Martin Kupka
Pozice: hlavní ekonom ČSOB
Martin Kupka je od roku 2002 ředitelem investičního výzkumu a hlavním ekonomem ČSOB. Vystudoval obor ekonomicko-matematické výpočty na pražské VŠE, postgraduální studium absolvoval na PgÚ ČSAV v Praze a GIIS v Ženevě. V první polovině 90. let přednášel makroekonomii na Fakultě sociálních věd UK, byl ekonomickým poradcem ministra na MHPR ČR a působil jako makroekonomický analytik pro středoevropský region v NRI ve Vídni. Od roku 1995 do roku 2002 pracoval Martin Kupka jako vedoucí ekonomického výzkumu ve skupině Patria Finance, s výjimkou období 1999-2001, kdy řídil strategii a výzkum v pražské Raiffeisenbank.
Témata: přijetí eura, ekonomická transformace, hospodářská politika ČR a EU.