Nejlepší komentář týkající se současného skandálu automobilky poskytl její bývalý ředitel Martin Winterkorn. Ten totiž prohlásil, že „nejhorší věcí, která by se nám mohla stát, je arogance a pocit sebeuspokojení“. Tato slova ale pronesl zhruba před rokem v rozhovoru pro Der Spiegel. Tehdy o aroganci a sebeuspokojení hovořil jako o hypotetickém nebezpečí a nebyl si vědom, že už má naprosto konkrétní rozměry.
Mezi kapitány německého průmyslu je pocit vlastní nezranitelnosti velmi rozšířený. Pokud mají dosáhnout cíle, který si stanovili, použijí k tomu všechny nutné prostředky. V případě mělo být cílem poražení japonské Toyoty a dosažení pozice největší automobilky na světě. V případě bylo zase cílem dosažení návratnosti vlastního jmění ve výši 25 %. Výsledkem byly snad všechny možné prohřešky, které nakonec vedly k finanční krizi. Poté se banka pokusila o změnu své firemní kultury, ale žádného úspěchu nedosáhla. Dnes je jen stínem toho, co bývala před lety.
nyní hrozí podobný osud, což je tvrdá rána celé německé ekonomice. Z ní se bude dlouho zotavovat. Veřejnosti ale uniká, že v posledních letech ztratil německý průmysl velkou část svého lesku a jen několik málo firem je stále schopno hrát celosvětovou ligu. jen s problémy čelí útoku nízkonákladových leteckých společností. a bojují o přežití. Všechny tyto i další příklady se v něčem liší, najdeme ovšem i řadu podobností. Mezi ně patří neschopnost adaptace na měnící se prostředí a ignorování nových politických a společenských proudů. Energetiky tak například odmítaly uznat, že veřejnost přestala podporovat jadernou energetiku a investovaly příliš málo peněz do obnovitelných zdrojů. Namísto toho se spoléhaly na podporu ze strany politiků. reagoval na přísné normy podváděním namísto toho, aby investoval do vývoje lepších motorů.
Energetickým gigantům jejich strategie vycházela až do chvíle, kdy Angela Merkelová po katastrofě ve Fukušimě rozhodla o odklonu od jaderné energie. Budíček pro automobilky zazněl až nyní. Z celé věci si lze vzít pouze jedno poučení: Firmy musí čelit realitě a ne ji ignorovat. Musí přestat věřit tomu, že si budou realitu upravovat podle svých potřeb a že si budou s politiky hýbat tak, jak se jim hodí. Jinak řečeno, musí se rozloučit se svou arogancí.
Zní to naivně? Možná ano. Ale jde o jediné řešení. Není náhoda, že vedle se do popředí mediálního zájmu dostal i . Ten podle WSJ hodlá v roce 2019 přijít na trh s vlastním automobilem. investuje do vývoje vlastního vozu a už nyní ukazuje, jak může s celým trhem zahýbat nová společnost.
Tato americká konkurence má přístup k velkému množství zdrojů, softwaru a know-how. Auta budoucnosti budou v podstatě počítačem na čtyřech kolech. Bude německý průmysl schopen hrát na takovém trhu vedoucí roli? Nebo klesne na úroveň dodavatele některých součástek? Tato otázka byla relevantní ještě před fiaskem a dnes je odpověď ještě méně jasná než předtím.
Jak mohou německé firmy čelit americké konkurenci, když nyní vážně pochybujeme o jejich základní konkurenceschopnosti, důvěryhodnosti a reputaci? Německá společnost se přitom silně identifikuje se silnou ekonomikou a je solidární vůči německým výrobkům. Němci se nepokládají za národ podvodníků. Mohou si myslet, že podvodníci jsou Řekové, na které se dívají svrchu. Je ale načase, aby všichni Němci řekli své aroganci sbohem.
Autorem je Armin Mahler.
Zdroj: Der Spiegel