Pamatujete ještě na řeckou krizi? Její poslední fáze končila tím, že se řecká vláda dohodla s věřiteli a řecká ekonomika se měla stabilizovat. Nestalo se. Před několika dny jsem v Aténách hovořil se zástupci vlády i soukromého sektoru a podle nich je pravděpodobnost dalších problémů stále vysoká. Premiér Alexis Tsipras sice v parlamentu prosadil rozpočet pro rok 2016, má před sebou ale výzvy, před kterými blednou i jeho předchozí výkony (zejména ignorování výsledků referenda, které sám vypsal). Nový rozpočet počítá s prodejem státem vlastněných aktiv, s řešením problémů se špatnými úvěry v bankách a problémů v nefunkčním penzijním systému. Každý z těchto bodů se může stát základem pro další krizi. A pokud se řeckých politiků ptáte, kdy budou konkrétní řešení přijata, získáte rychle pocit zoufalství.
První časovanou bombou jsou špatné úvěry v bankách. Ty představují 48 % celkových půjček. Není tak divu, že akcie řeckých bank letos odepsaly 95 % své hodnoty. Vláda chce dát bankám možnost převést špatné úvěry na jiné společnosti a prodávat je třetím stranám. Počítá se například s fondy rizikového kapitálu, které by mohly mít zájem o skrytou hodnotu v prodávaných úvěrech. Popsaný plán zní slibně, ale není jasné, kdy bude implementován. Syriza proti němu dříve protestovala s tím, že dluhy budou jen převedeny na „supí fondy“. Uvidíme tak, jak se názory v této straně změnily. Čekat se dají i protesty veřejnosti proti tomu, aby po nich splátky úvěrů vymáhaly třetí strany.
Všichni se také shodneme na tom, že při nezaměstnanosti ve výši 25 % je současný penzijní systém nefunkční. Prostě není dost lidí na to, aby do něj přispívali. Vysoká nezaměstnanost trvající delší dobu navíc hrozí vytvořením třídy lidí, která do systému nebude nikdy přispívat a nikdy z něj nebude nic dostávat. Řada domácností přitom už dnes závisí na penzi jednoho jejího člena. Jeden z předních vládních představitelů mi řekl, že vláda nechce snížit platby, ale chce požádat firmy a zaměstnance, aby zvýšili příspěvky do systému. Na druhou stranu ovšem přiznal, že už nyní čelí vláda velkým problémům, protože firmy své zaměstnance neregistrují, a to proto, aby se vyhnuly placení příspěvků a daní. Přesto prý vláda není ochotná snížit platby ze systému, protože nechce riskovat politickou nestabilitu.
Další tikající bombou je privatizace. Vláda v červenci slíbila, že „výrazně rozšíří program privatizace“, aby z něj získala 50 miliard eur. V tuto chvíli se nezdá, že by došlo k nějakému pokroku, i když vláda tvrdí, že v případě letišť a přístavů stojí těsně před dokončením celého procesu. Prozatímní ministr financí George Chouliarakis tvrdí, že vláda v dohledné době přijde s detailním plánem prodeje aktiv. Upozorňuje ale na to, že kvůli stavu řecké ekonomiky je hodnota všech aktiv minimální. Navrhuje tak model, který by počítal s hodnotou aktiv odpovídající lepšímu stavu řecké ekonomiky. Takový přístup ale v současné situaci není realistický. V případě, že vláda svá očekávání nesníží, pokrok v oblasti privatizace bude velkým zklamáním.
Problém představují i banky a omezení toku kapitálu. Nedávno mi jeden Američan vyprávěl vtip o tom, kolik bankovních akcií v Řecku by si mohl koupit za cenu jednoho lístku na metro v New Yorku. Pro Řeky to ale moc vtipné není už proto, že veškeré peníze, které vláda bankám poskytla, v podstatě zmizely. Od roku 2009 také z řeckých bank zmizela asi polovina depozit. Jestliže se tyto zdroje nevrátí, bankovní systém bude zranitelný a nestabilní. Vláda právě dokončila třetí kolo rekapitalizace bank a tvrdí, že další kapitál už nebude třeba. Ti, se kterými jsem hovořil přímo, si však zase tak jistí nebyli. Chystá se ukončení omezení na pohyb kapitálu a střadatelé tak budou opět hlasovat svýma nohama o tom, kam svá eura uloží.
Dobrou zprávou je, že ohledně možného snížení dluhů Řekové zůstávají pragmatičtí. Horší už je, že jejich vláda chce po věřitelích stále nějakou úlevu, díky které by se také zalíbila svým voličům. Pokud bude dosaženo pokroku v oblasti privatizace, špatných úvěrů a penzijního systému, měli by věřitelé částečně ustoupit. Ovšem v případě, že další jednání nebudou probíhat v konstruktivním duchu, bude se možná řecká vláda muset smířit s tím, že žádné ústupky už nepřijdou. A voliče bude muset nějak přimět k tomu, aby se s tím smířili. Pro většinu investorů se pak riziko další řecké krize nachází na předním místě mezi „známými neznámými“.
Autorem je Mark Gilbert.
Zdroj: Bloomberg