Uprchlická krize může ovlivnit jak poptávkovou, tak nabídkovou stranu každé ekonomiky, které se nějak týká. V první – poptávkové, oblasti dojde pravděpodobně v závislosti na počtu uprchlíků ke zvýšení vládních výdajů, což by mělo působit stimulačně (pokud tyto výdaje nebudou „sterilizovány“ jinými fiskálními kroky). Pokud pak daná ekonomika operuje pod svým potenciálem a nepohybuje se na hraně dluhové udržitelnosti, můžeme tento efekt hodnotit pozitivně.
Více pozornosti je obvykle věnováno nabídkové straně ekonomiky. Dnes už klasická úvaha je jednoduchá: Populace v řadě evropských ekonomik stárne a pokud nepřikročíme k větším systémovým změnám, musíme někde sehnat novou pracovní sílu. Imigranti by tuto očekávanou mezeru na trhu práce mohli teoreticky vyplňovat a vše by do sebe hezky zapadlo. Celý příběh se ale bohužel rychle kazí ve chvíli, kdy se podíváme na „pracovní připravenost“ uprchlíků a imigrantů. S její analýzou si dala práci , jejíž domovina čelí v této oblasti tlakům největším.
První z níže uvedených grafů ukazuje dosažené vzdělání syrských uprchlíků. Bylo zjišťováno tureckými institucemi (černě) a mezinárodními institucemi (žlutě). Odshora jde vzdělání univerzitní, přes střední školy, základní školu až po lidi bez jakéhokoliv vzdělání. Méně než osm let školy má tak podle těchto čísel celých 60 – 65 % uprchlíků. Druhý graf ukazuje podíl těch, kteří ukončili školní vzdělání bez „znalostí dostatečných pro aktivní začlenění do společnosti“. V Německu je prý těchto lidí asi 15 %, v takovém Srbsku tento podíl už výrazně roste na necelých 40 % a v Sýrii dosahuje více jak 60 %.
Pro kompletní analýzu bychom ještě potřebovali pohled na poptávkovou stranu trhu práce. Nicméně na základě výše uvedeného si dovolím tvrdit, že s ohledem na neustále rostoucí sofistikovanost globální a snad i evropské ekonomiky to s vyplňováním mezer na trhu práce uprchlíky žádné terno nebude. Přesněji řečeno, před ním by musela proběhnout poměrně rozsáhlá investice do jejich vzdělání a kvalifikace. Určitě tedy nejde o žádné rychlé a bezproblémové řešení, což je pro tuto oblast konec konců typické.
Na závěr si dovolím obecnější poznámku: Pokud chceme uprchlickou krizi zvládnout s čistým svědomím, musíme projít velmi úzkou branou. Na obou jejích stranách je strach. Na jedné strach ze zla pro nás nového. Na druhé z takového, které jsme už tolikrát viděli a nechceme jej znovu vyvolávat. Na to, abychom se do oné brány trefili, musíme mimo jiné používat co nejvíce faktů a co nejméně dojmů. Čímž se v podstatě vracím zpět k první části tohoto příspěvku. Pomoc podložená pochybnými úvahami o tom, jak je pro nás vlastně výhodná, se do naší brány nenapasuje.