Ministři financí ze skupiny G20 se tento měsíc shodli na návrhu vydat rezervní aktivum Mezinárodního měnového fondu, tzv. zvláštní práva čerpání (SDR), v hodnotě 650 miliard dolarů a také na dodatečném šestiměsíčním moratoriu na splátky dluhu až pro 73 rozvojových zemí. Avšak byť tato dohoda představuje krok správným směrem, G20 promeškala příležitost se s dluhovou krizí, která se rýsuje na globálním Jihu, vypořádat zpříma. Dřívější dluhové krize nás už měly naučit, že jestliže se udělá příliš málo příliš pozdě, zpozdí se zotavení a náklady na restrukturalizaci dluhu vzrostou pro dlužníky i věřitele. Světu stále hrozí riziko, že zopakuje chyby, které vyústily ve dvě dekády ztraceného rozvoje v 80. a 90. letech minulého století.
Globální Jih mířil do dluhové krize už před pandemií. Teď se ale situace dramaticky zhoršila. Ke cti G20 je třeba říct, že v dubnu 2020 zareagovala rychle, když schválila Iniciativu pro pozastavení dluhové služby (DSSI). Jenže ačkoli DSSI dala asi 43 zemím prostor k nadechnutí, neboť jim umožnila odložit splátky veřejným věřitelům, čistou současnou hodnotu dluhu těchto zemí nezměnila.
V listopadu 2020 byla proto DSSI doplněna o Společný rámec pro zacházení s dluhy mimo DSSI. Ten dává 73 nízkopříjmovým zemím, které spadají pod DSSI, možnost požádat o restrukturalizaci dluhu. I to však byl krok správným směrem, který nešel dost daleko.
V prvé řadě se Rámec vztahuje pouze na nízkopříjmové země. Mnohé z nich skutečně potřebují dluhovou úlevu, ale potřebují ji i vysoce zadlužené středněpříjmové země, jež pandemie tvrdě zasáhla. Světová banka se domnívá, že z odhadovaných 124 milionů lidí, kteří se v roce 2020 propadli do krajní chudoby, žije 80 % v zemích se středními příjmy.
Navíc Rámec přistupuje k dluhovým potížím jednotlivých zemí případ od případu, a nedokáže tudíž řešit problém trvalé stigmatizace země, která úlevy využije. Kromě toho, že mnohé rozvojové země už v zásadě přístup na kapitálové trhy ztratily, se ty země, které se stále ještě financují mezinárodními dluhopisy, potýkají s rostoucími riziky. V očekávání přísnějších úvěrových podmínek ekonomiky rozvíjejících se trhů od počátku letošního roku plošně oslabily. Na rozvojové země rovněž od začátku pandemie připadá 95 % všech poklesů hodnocení od tří předních agentur úvěrového ratingu.
Konečně Rámec postrádá závazek věřitelských i dlužnických zemí, že nově nalezený fiskální prostor bude využíván v souladu s celosvětově dohodnutými klimatickými a rozvojovými cíli. Bohaté empirické důkazy ukazují, že klimaticky zranitelné země obvykle hradí vyšší náklady ze svého veřejného dluhu a že změna klimatu zvyšuje riziko úpadku daného státu. Země, které nemohou investovat do klimatické odolnosti a do rozvoje, budou mít v budoucnu ještě méně dluhové udržitelnosti.
I bez zohlednění dodatečných klimatických rizik, jimž nízkopříjmové země čelí, naznačuje analýza MMF, že ke konci února 2021 víc než polovina těch, které Fond posuzoval, byla v dluhové tísni nebo jim silně hrozila. Situaci ještě dále zhoršuje to, že rozvojové země zažívají vytrvalé čisté odlivy kapitálu a peníze, které jim jako pandemickou pomoc poskytují mezinárodní organizace, se využívají na splátky soukromým věřitelům.
Potřebné změny
Vzhledem k těmto problémům je naléhavě zapotřebí Rámec přepracovat, aby umožňoval komplexní úlevu od dluhů orientovanou na zelené, inkluzivní zotavení. Za tím účelem navrhujeme následující úpravy.
Zaprvé, namísto čekání, až země jednotlivě předstoupí a požádají o dluhovou úlevu, by Rámec měl připustit, že systémová krize vyžaduje systémové řešení. G20 by mohla pobídnout všechny země s nízkými a středními příjmy, jejichž dluh se považuje za neudržitelný, aby se restrukturalizace dluhu zúčastnily. Při hodnocení dluhových břemen pak analýza musí zahrnovat klimatická a jiná rizika pro udržitelnost, jakož i odhady finančních potřeb země kvůli adaptaci na změnu klimatu a jejímu zmírňování.
Neméně důležité je, aby se vlády, které dluhovou úlevu obdrží, musely zavázat k reformám, jež uvedou jejich politiky a rozpočty do souladu s Programem pro udržitelný rozvoj do roku 2030 a s Pařížskou klimatickou dohodou. Určitá část restrukturalizovaných splátek by se měla převést do Fondu pro zelené a inkluzivní zotavení, jejž by vláda využívala k investicím do výdajů v souladu Cíli udržitelného rozvoje.
Dále je zapotřebí, aby Rámec zahrnoval adekvátní pobídky, které zajistí, že se zúčastní soukromí věřitelé a ponesou spravedlivý díl břemene. Jestliže analýza udržitelnosti dluhu uvede, že státní dluh země vyvolává podstatné obavy, MMF by měl své programy podmínit restrukturalizačním procesem, který bude zahrnovat soukromé věřitele.
Vyjednávání o restrukturalizaci by v tomto směru usnadnila zlepšení úvěrů Bradyho typu u nových dluhopisů, které by se vyměňovaly za starý dluh. Za tím účelem navrhujeme Záruční facilitu pro zelené a inkluzivní zotavení, spravovanou některou z multilaterálních rozvojových bank. Jestliže by u nových dluhopisů došlo ke zmeškání splátek, záruka by byla uvolněna ve prospěch soukromých věřitelů a neuskutečněné splátky by záruční facilitě musel splatit suverén.
Odkládání nevyhnutelné restrukturalizace dluhu zapříčiní, že se bude hůř dařit předluženým zemím a jejich obyvatelům. Vlády nedokážou ochránit své obyvatele během nynější hrozivé zdravotní a sociální krize a nebudou schopné investovat do zajištění svých ekonomik před důsledky změny klimatu. Ještě je čas, aby G20 vystupňovala své úsilí a zajistila všem zemím příležitost usilovat o zelené, inkluzivní a vytrvalé zotavení.
Autoři: Šamšád Achtarová, bývalá guvernérka Státní banky Pákistánu, je předsedkyní představenstva neziskové společnosti Karandaaz Pakistan. Ulrich Volz, ředitel Centra pro udržitelné financování při Londýnské univerzitě SOAS a tamní docent ekonomie, vědecky působí v Německém institutu rozvojové politiky. Moritz Kraemer, hlavní ekonomický poradce Acreditus, konzultační společnosti pro oblast rizik, je bývalý vedoucí referent S&P pro rating suverénních subjektů. Stephany Griffith-Jonesová je emeritní členkou Ústavu rozvojových studií na Sussexské univerzitě a ředitelkou pro finanční trhy v Iniciativě pro politický dialog na Kolumbijské univerzitě.
Copyright: Project Syndicate, 2021.
www.project-syndicate.org