Mezinárodní měnový fond a Světová banka se daly do práce způsoby, které by byly ještě před rokem nepředstavitelné. Spojené státy, hlavní akcionář disponující v obou institucích právy veta, toho dělaly za bývalého prezidenta Donalda Trumpa pro utváření politik málo (kromě občasného narušování jejich chodu). Teď se ale USA při koordinaci jejich úlohy a pomoci chudým zemím reagovat na krizi covidu-19 ujímají vedení.
Hrotem razícím tento přístup je americká ministryně financí Janet Yellenová. V dopise kolegům z G20 Yellenová minulý měsíc napsala, že „vyhlásit vítězství“ nad „dvojitými zdravotnickými a ekonomickými krizemi“ zapříčiněnými pandemií nemůže žádná země sama. „Teď,“ dodala, „nadešel čas stvořený pro skutky a multilateralismus“.
Dopis od Yellenové nemusí být známkou začátku nového „brettonwoodského okamžiku“, jak argumentuje výkonná ředitelka MMF Kristalina Georgievová. Je však známkou vítaného odklonu od Trumpovy bezohlednosti a nedbalosti. Usiluje přitom o reálné činy, jimž se Trumpova administrativa stavěla na odpor: posílení souboru nástrojů MMF a Světové banky, včetně zvýhodněných facilit Fondu a nové alokace jeho rezervního aktiva, zvláštních práv čerpání (SDR), s cílem zvýšit likviditu ve prospěch zemí s nízkými příjmy.
Tyto země dozajista potřebují pomoc, zejména proto, že krize covidu-19 mnoha z nich podstatně zhoršila dluhové postavení. G20 už sice vypracovala dvousložkový přístup k pomoci vysoce zadluženým zemím. Zaprvé poskytuje dočasnou úlevu od dluhu – do června, ale může dojít k prodloužení – prostřednictvím Iniciativy pro pozastavení dluhové služby. Zadruhé má v plánu zlepšit dluhovou udržitelnost pomocí Společného rámce pro zacházení s dluhy. Tuto podporu je však zapotřebí rozšířit.
Teď když USA naštěstí odložily odpor vůči nové alokaci SDR, se G20 dohodla, že MMF umožní na ní pracovat.
Současná podoba SDR
Hodnota SDR je založena na koši měn (americký dolar, euro, japonský jen, čínské žen-min-pi a britská libra). Přestože SDR nefungují jako měna, lze je za volně použitelné měny směnit.
SDR nebyla koncipována za účelem pomoci zemím s nízkými příjmy. Jejich zamýšleným účelem bylo spíš doplnit oficiální rezervy členských zemí MMF a řešit likviditní problémy, a to v době, kdy byl americký dolar přímo směnitelný za zlato.
Vzhledem k tomu podíl SDR, jež každá země získá z určité alokace, určují kvóty MMF. Podle pravidel tohoto systému by země G20 obdržely 68% alokace SDR, přičemž USA, Spojené království a největší ekonomiky Evropské unie by si nárokovaly horentních 48 %. Na chudé země by přitom připadlo jen 3,2 % téže alokace.
Jinými slovy, SDR mají tendenci přibývat těm, kdo je potřebují nejméně. U nízkopříjmových zemí je navíc pravděpodobnější, že SDR, která skutečně získají, smění za volně použitelné měny.
Nové úvahy
S vědomím toho dává Yellenová najevo ochotu uvažovat o možných řešeních. Země G20 by například mohly SDR, která nepotřebují, převést do podpory hospodářského zotavení v zemích s nízkými příjmy. To by mohlo otevřít cestu k vytvoření fondů založených na SDR.
I podle stávajícího systému přidělování by ovšem alokace SDR v hodnotě 100 % současných kvót MMF – jak prosazuje Itálie, která aktuálně předsedá G20 – přinesla nejchudším zemím přibližně 15,2 miliard SDR. To je víc než roční průměr zvýhodněných půjček MMF v rámci fondu PRGT zaměřeného na snižování chudoby a podporu růstu (1,25 miliardy SDR).
SDR navíc nejsou vázána na žádné podmínky. Yellenová tedy jejich prosazováním vlastně přiznává, že kýženou záchrannou sítí je flexibilní a bezpodmínečná likvidita – nikoli zvýhodněné půjčky. Zároveň zdůrazňuje zdravou veřejnou správu a nutnost zavést sdílené parametry, tedy posílení transparentnosti a zodpovědnosti při směnách SDR.
Sloni a díry
Tím se dostáváme ke slonovi v místnosti: Jak budou země svá SDR používat? Mělo by být dovoleno využít jich třeba k obsluze bilaterálního dluhu? V takovém případě by multilaterální peníze mohly v posledku prospět bilaterálním věřitelům, jako je Čína – což je výsledek, před nímž varoval Yellenové předchůdce Steven Mnuchin.
K zodpovězení takových otázek bude nezbytná širší snaha vypořádat se s mnoha zejícími děrami v současné multilaterální finanční soustavě – děrami, v jejichž důsledku často finančně potřebným zemím nezbývá mnoho dobrých možností. Nízkopříjmové země se proto dosud musely často obracet ke svazujícím bilaterálním půjčkám a stávaly se rukojmími soukromých věřitelů a smíšených subjektů typu čínských státních bank. To vytvořilo významné asymetrie mezi různými typy dluhu a různými typy věřitelů.
K odstranění těchto problémů je nezbytné dát potřebným zemím k dispozici multilaterální finanční nástroje. Skupina G20 navíc musí důrazněji konat s cílem upevňovat dluhovou udržitelnost, koordinovat mezinárodní aktivity a zprostředkovávat férové dohody o dluhu mezi bilaterálními věřiteli – zejména Čínou – a nízkopříjmovými dlužníky.
Je dobrou zprávou, že Yellenová, kladoucí důraz na řádnou správu, flexibilitu a dostupnost, si je zřejmě mezer v mezinárodním finančním uspořádání vědoma. Člověk doufá, že nadále půjde v čele snah směřujících k novému finančnímu multilateralismu, který se s nimi vypořádá.
Autorka: Paola Subacchi, profesorka mezinárodní ekonomie v Institutu globální politiky při Koleji královny Marie Londýnské univerzity, vydala naposledy knihu The Cost of Free Money.
Copyright: Project Syndicate, 2021.
www.project-syndicate.org