Řecko bylo během své krize a po řadu let po ní středem pozornosti světových médií. Jak si vlastně vede jeho ekonomika v posledních letech? Tématem se zabývá francouzská investiční banka Natixis, a to i v souvislosti s tím, že některé společnosti v Řecku by nově měly mít možnost požadovat po svých zaměstnancích šestidenní pracovní týden.
Graf porovnává vývoj hrubého domácího produktu v celé eurozóně a v Řecku od roku 2008. Tento rok přinesl v obou případech znatelný propad ekonomické aktivity, avšak řecká ekonomika se na rozdíl od té evropské nezačala záhy zvedat, ale dál padala. Její produkt klesl až o 30 %. Nyní se podle grafu stále pohybuje více než 20 % pod úrovní z roku 2008. V eurozóně je produkt nyní asi o 13 % výš:
Natixis tvrdí, že v současné době prochází řecké hospodářství silným oživením, nicméně jeho produkt celkový i produkt na hlavu leží stále hluboko pod standardem roku 2008. Významným příběhem celé řecké ekonomiky je přitom již řadu let vývoj rozpočtových deficitů a vládního zadlužení. Ten je v následujícím grafu srovnáván opět s vývojem v celé eurozóně. Řecké vládě se podařilo dostat rozpočet do přebytků v roce 2016, do červených čísel se ale rozpočty překlopily opět v roce 2020. Tou dobou kulminovala míra veřejného zadlužení, veřejné dluhy se blížily 210 % HDP. V současné době se pohybují u 160 % HDP, eurozóna jako celek se přitom nachází pod 90 % produktu:
Natixis píše, že „navzdory významným zlepšením řecký trh práce i nadále trpí strukturálními problémy“. Země má například v EU jednu z nejnižších měr participace na pracovní síle (konkrétně třetí místo s 69,5 % v roce 2023 za Itálií a v Rumunskem). Vysoká je míra nezaměstnanosti u žen a mladých lidí. Zaměstnanci v Řecku pracují ve srovnání s jinými zeměmi často větší počet hodin v týdnu, ale Natixis míní, že srovnávání je v tomto případě složité. Poukazuje na to, že produktivita práce leží v Řecku extrémně nízko, jak ukazuje následující graf s produktem na odpracovanou hodinu:
Zmíněné zvýšení počtu pracovních hodin „by mělo poskytnout částečné krátkodobé řešení nedostatku pracovních sil v zemi“. Mohlo by zvýšit rozpočtové příjmy, ale efekt zvýšení pracovní doby na produktivitu však podle Natixisu zůstává nejistý. Ekonomové v této souvislosti poukazují i na to, že by změny mohly vést k větší únavě a narušena by mohla být rovnováha mezi pracovním a soukromým životem. Z tohoto pohledu by zvýšení počtu odpracovaných hodin mohlo mít negativní dopad na produktivitu. Natixis připomíná, že opatření se v současnosti týká pouze omezeného počtu společností. Pokud však vláda bude považovat změny za účinné, mohla by se rozhodnout rozšířit je i na další sektory.
Zdroj: Natixis