Ekonom Benjamin Born a jeho kolegové tvrdí, že současný vývoj ukazuje, jak globální šoky ovlivňují různé země specifickými způsoby. Těmito šoky jsou například nyní zaváděná americká cla a podle ekonomů evropská měnová unie „zmírňuje jejich nepříznivé dopady“ pro každou konkrétní zemi. Jak to dělá?
Podle ekonomů unie „poskytuje nominální kotvu, která účinně eliminuje riziko změn cenové hladiny vyplývající z nejistoty specifické pro danou zemi.“ Nyní je významným rysem globálního dění konkrétně to, že jednotlivé země mají různou expozici vůči mezinárodnímu obchodu a zejména obchodu s USA. Nejistota na akciovém trhu v Německu, Portugalsku a Slovinsku tak podle ekonomů vzrostla téměř o tři směrodatné odchylky. Naopak minimální byl růst nejistoty třeba na trhu na Kypru a v Litvě.
Všechny zmíněné země přitom mají společnou měnovou politiku. „Lze se tak obávat, že pokud nepřijde specifická reakce centrální banky, mohlo by dojít k zesílení šoků.“ Jenže Born a jeho kolegové tvrdí, že tato hypotéza je chybná. Porovnávali totiž vývoj u zemí s pevnými kurzy a kurzy flexibilními a došli k následujícímu závěru: Dopad šoků specifických pro jednotlivé země je v zemích eurozóny slabší, nikoli silnější, jak by se všeobecně předpokládalo.
Klíčem k tomuto závěru a jeho vysvětlení je podle ekonomů právě zmíněné riziko změn cenové hladiny. Tvrdí, že když se nejistota specifická pro danou zemi v měnové unii zvýší, dlouhodobá cenová hladina zůstává stále ukotvena na úrovni celé unie. Tuto výhodu nemají země mimo měnovou unii a riziko pramenící z této oblasti se pak projevuje v celé ekonomice.
„Náš výzkum zdůrazňuje klíčovou výhodu členství v měnové unii, a to snížení rizika spojeného se změnami cenové hladiny. Tedy změnami vyvolanými šoky na straně nejistoty, které jsou specifické pro každou zemi, uvádějí ekonomové. Tato nominální kotva poskytovaná unií podle nich eliminuje inflační riziko, „ale také formuje dynamiku hospodářského cyklu.“ Toto zjištění má tedy podle expertů i zřejmé politické důsledky.
Různé šoky ze strany nejistoty, které postihují jednotlivé země rozdílným způsobem, mohou být „méně problematické, než by se mohlo zdát.“ To snižuje potřebu cílených politických intervencí na úrovni jednotlivých zemí – ať už ze strany společné centrální banky, nebo národní fiskální politiky. Místo toho může stačit, pokud se země spoléhají na popsané stabilizační účinky důvěryhodné nominální kotvy, „a to i v době neklidné.“
Zdroj: VoxEU