Ekonom Tim Taylor na stránkách The Conversable Economist poukazuje na různé pohledy na zdanění kapitálových zisků. „Pokud jde o kapitálové zisky, je třeba si vybrat mezi daní z „bohatství“, která se snaží odhadnout hodnotu těchto zisků bez ohledu na to, zda byla aktiva prodána, a daní z „příjmu“, která uvaluje daně na kapitálové zisky pouze v případě jejich prodeje nebo „realizace“. Jaké jsou argumenty pro a proti oběma pohledům?
Taylor poukazuje na analýzu Floriana Scheuera (UBS Center Policy Brief 1, 2025), který zastává druhý pohled. Zaměřuje se přitom na to, že změny cen akcií jsou často úzce spjaty s úrokovými sazbami. To dává smysl, protože hodnota akcie je dána budoucím tokem zisků, které se od firmy očekávají. A úroková sazba určuje jejich současnou hodnotu. Nižší úrokové
sazby tak samy o sobě budou mít tendenci zvyšovat ceny akcií. Budoucí zisky totiž mají díky nim vyšší současnou hodnotu. Naopak vyšší úrokové
sazby mají tendenci snižovat ceny akcií, protože budoucí zisky budou mít kvůli nim současnou hodnotu nižší.
Scheuer v této souvislosti uvádí příklad: Vezměte akcii, která vyplácí konstantní dividendu ve výši 100
dolarů ročně, a to donekonečna. Předpokládejme, že úroková sazba je 10 %. Pak se cena akcie, která odráží současnou diskontovanou hodnotu toku dividend, rovná 1 000
dolarů. Nyní předpokládejme, že úroková sazba klesne na 5 %. V důsledku toho má akcie nyní hodnotu 2 000
dolarů. Jinak řečeno, cena akcie se zdvojnásobí, což představuje masivní kapitálový zisk. Ovšem dividendy vyplácené touto akcií se vůbec nezměnily a stále činí 100
dolarů ročně.
Příjem a celoživotní možnosti spotřeby dané touto akcií se pro někoho, kdo ji neprodá, tedy nezvýšily. Ony kapitálové zisky ve výši 1 000
dolarů jsou čistě „papírovým ziskem“. Investor, který akcie prodá, může samozřejmě na ziscích vydělat, což vede ke zvýšení spotřeby. Naopak investor, který akcie kupuje, ale ztrácí. Za stejný tok budoucích dividend musí nyní zaplatit dvojnásobnou částku. Takže celkově platí následující: Prodávající získávají, kupující ztrácejí a ti, kteří akcie drží, nejsou ovlivněni.
Z tohoto pohledu je tedy daň z realizovaných zisků v souladu s tím, kdo na kolísání cen aktiv získává a ztrácí. Naproti tomu daň z nerealizovaných zisků by plně zdanila „papírové zisky“ těch, kteří ani nekupují, ani neprodávají, přestože ze svých kapitálových zisků nemají žádný prospěch. Scheuer také tvrdí, že „placení daně z kapitálových zisků při každém prodeji má tendenci investory uzamknout v jejich stávajících investicích“.
Podle experta by transakce typu „prodej a okamžitá reinvestice“ naopak neměly být zdaněny. Výsledkem takové transakce je totiž opět papírový zisk, nikoli skutečně realizovaný příjem. A pro investory je obecně dobré, když si mohou jednoduše měnit strukturu svých portfolií. Scheuer dodává, že s přechodem aktiv v době úmrtí jejich vlastníka by se ale mělo zacházet jako s „realizací“ zisků.
Zdroj: The Conversable Economist, UBS