Po roce 2000 přišla období, kdy akciový trh ovlivňovala předchozí „bublinová“ nerovnováha. A jak se z ní zotavoval, mířil do nerovnováhy druhé. Tentokrát finančně-hypotéční. O tom jsem v rámci celkového zamyšlení nad třemi fázemi posledních 25 let psal včera a dnes se podíváme na fáze další. Včetně jejich souvislostí a relevance pro dnešek.
Po řadu let po roce 2009 byl ekonomický růst relativně slabý a to samé platilo o trhu práce. Proto centrální banky šly cestou kvalitativního a kvantitativního uvolňování. Snižovaly tedy krátkodobé sazby a když narazily na jejich spodní hranici u nuly, začaly si se soukromým sektorem vyměňovat aktiva. Rezervy za cenné papíry, zejména dluhopisy. Toto QE probíhalo ve snaze snížit i dlouhodobé sazby. Tomuto tématu sem se tu věnoval už vícekrát, dnes se zaměřme na to, co to vše znamenalo pro obchodované společnosti a jejich akcie:
Přes relativně slabší ekonomický růst bylo tehdejší prostředí pro akciový trh velmi vlídné. Pokles sazeb totiž do značné míry vyvažoval utlumenější růst ekonomiky. A firmy navíc dokázaly zvyšovat svou ziskovost rychleji, než rostlo hospodářství. K tomu přispívaly samotné nízké sazby snižující finanční náklady. A také nízké mzdové tlaky dané zmíněnou situací na trhu práce. Poměr růstu zisků k dlouhodobým sazbám byl tak velmi vlídný a akciový trh se podle toho choval.
Šlo o názornou demonstraci toho, že“ akcie nejsou ekonomika“. Přesněji řečeno, akcie nejsou celkový hospodářský růst, ale odráží v sobě růst zisků a diskontní sazby. A jejich kombinace byla v onom prostředí pro trhy velmi příznivá. Ceny akcií přitom do značné míry táhla nahoru ziskovost obchodovaných firem - určitě nešlo o nějakou čistě likviditou nafouknutou bublinu, jak se mohlo zdát z některých komentářů. Za vrchol této fáze lze pak považovat inflační období po roce 2020. Tehdy totiž firmy dokázaly díky poptávkové stimulaci zvyšovat i ve vysoko inflačním prostředí a nákladových tlacích své marže. Tj., k inflaci spíše přidávaly.
Poučení z této fáze pro dnešek a další roky? Poukázal bych právě na to, co jsem zdůrazňoval výše. Rozhodující je pro akcie tempo růstu zisků relativně k dlouhodobým sazbám (přesněji řečeno k požadované návratnosti). Ve vztahu k AI se přitom pravděpodobně čeká nástup dalšího mimořádně vlídného období, kdy bude poměr růst/sazby hodně vysoko. Ovšem s čitatelem a jmenovatelem výš, než před rokem 2020.
Třetí zmíněnou fázi nemusím dlouze rozebírat, protože tak činím já i jiní často. Jde o několikaleté těšení se na ony přínosy nových technologií. Tedy v kontextu výše uvedeného na to, že růst ekonomiky bude výrazně stoupat, protože se zvýší její potenciál. V některých vizích by zisky mohly růst ještě rychleji, protože AI mimo jiné sníží tlak ze strany mzdových nákladů. U sazeb bychom v takovém scénáři asi nečekali nějaký pokles ke starému novému normálu po roce 2009. Ale díky dezinflačním tlakům by se sazby mohli držet ve srovnání s nominálním růstem dost nízko. A nemá smysl zdůrazňovat, že v současných tržních očekáváních určitě není nic jako vystřídání této třetí fáze další fází „první“, popsanou včera.