Česká národní banka včera ponechala sazby beze změny na 3,5 %, ale trhům nabídla překvapení v podobě znatelně mírnější komunikace. Koruna na rozhodnutí reagovala stabilizací u 24,35 EUR/CZK. Na globálních trzích mezitím rezonuje propad americké inflace, která se přiblížila k 2% cíli Fedu a na chvíli poslala eurodolar vzhůru — byť následné vybírání zisků optimismus rychle korigovalo.
Česká národní banka včera ponechala úrokové sazby beze změny na 3,5 %. Rozhodnutí bylo podle očekávání jednomyslné. Tuzemští centrální bankéři ale překvapili trhy zmírněním jestřábí komunikace. Nově ČNB nehodnotí rizika prognózy jako pro-inflační, ale jako vyrovnaná.
To směrem k roku 2026 spíše otevírá prostor pro znovuotevření debaty nad dalším mírným poklesem sazeb než pro debatu nad jejich růstem. Centrální banka navíc považuje stávající úroveň úrokových sazeb za restriktivní (tlumící ekonomiku) a Aleš Michl mluví opakovaně o tom, že situace v hospodářství „zatím“ nedovoluje úrokové sazby dál snížit. My dál předpokládáme jejich stabilitu, ale věříme, že sázky trhů na růst sazeb v roce 2026/27 byly a stále jsou předčasné.
Proč ČNB nově vidí rizika jako vyrovnaná? Aleš Michl zmínil novou obavu z korekce na globálních trzích aktiv ? jako nové protiinflační riziko. Zásadnější je však pravděpodobně druhý důvod ? dopad odpuštění poplatku za obnovitelné zdroje energie do české inflace v roce 2026. Podle našich předběžných propočtů to může v příštím roce inflaci v průměru snížit až o 0,4procentního bodu (podle ČNB o 0,3 p.b.) a v průměru by tak příští rok inflace skončila viditelně pod 2 %.
Z pohledu centrální banky sice nedává smysl reagovat na jednorázové administrativní změny regulovaných cen energie. Navíc ve chvíli, kdy „energetické úspory“ nechají lidem více peněz v peněženkách, což může přiživit poptávku a už tak zvýšenou inflaci v segmentu služeb. To ostatně potvrdil na tiskové konferenci i guvernér Michl.
Na druhou stranu by centrální bankéři měli reagovat na veškeré sekundární efekty administrativního zlevnění energií ? například levnějšími energiemi vyvolané zlevňování ve zbytku spotřebitelského koše nebo pozitivní dopady celkově nižší inflace do střednědobých inflačních očekávání. Jak velké tyto pozitivní přelivy z nižších cen energií budou, je samozřejmě značně nejisté. Již nyní to však centrálním bankéřům stačilo k tomu, aby přestali vnímat celková rizika jako pro-inflační…
Koruna
Koruna včera mírně korigovala ztráty z předchozích seancí a zakotvila u 24,35 EUR/CZK. A to navzdory méně jestřábí rétorice ČNB, která nově vidí rizika prognózy jako vyrovnaná (viz úvodník). To může naznačovat, že koruna má to nejhorší již za sebou a směrem ke konci roku se může její kurz spíše stabilizovat v rozmezí 24,30-24,40 EUR/CZK. Jedním ze zdrojů může být i typicky nižší likvidita v rámci svátečních obchodních seancí.
Eurodolar
Jestliže včerejší zasedání ECB přineslo jen málo nového a překvapivého, tak naopak velký rozruch přivodil výsledek americké inflace za listopad (říjen). V listopadu spadla celková inflace na hodnotu 2,6 %, přičemž jádrová složka dokonce na 2,7 %. Cenový růst byl velmi slabý napříč prakticky všemi subindexy, za zmínku však stojí praktická stagnace u cen zboží (bez potravin a energií) a u nájemného. Zejména ve druhém případě pak panují pochybnosti, zdali s ohledem na uzavírku vlády (a neschopnost statistického úřadu sebrat dostatek údajů) data opravdu sedí. Ať tak, či tak implikací je to, že (meziroční) inflace bude v USA dále klesat a lednové číslo se již může ocitnout těsně nad číslem dvě ? tedy nad cílem Fedu. To implikuje, že Fed bude mít prostor pro to, aby dále snižoval sazby, což bylo zpočátku vidět na reakci eurodolaru. Zisky měnového páru však byly přes noc vymazány, což může indikovat, že býčí nálada se zde již poněkud vyčerpává.