Evropa je podle amerického ekonoma Naoaha Smithe „sužována druhým čínským šokem“. Tedy „záplavou čínských high-tech produktů, které Čína v posledních několika letech exportuje do celého světa.“ A Smith se ve svém komentáři domnívá, že Evropa by se jí měla bránit.
„Čínská ekonomika stále trpí dlouhodobými dopady krize na trhu s nemovitostmi, která začala koncem roku 2021. Ve snaze problém řešit tamní vláda implementuje nejrozsáhlejší a nejnákladnější průmyslovou politiku, jakou kdy svět zažil. Podporuje tak high-tech výrobu v celé řadě odvětví. Čínští spotřebitelé si ale nemohou koupit všechny věci, jejichž výrobu vláda dotuje. Všechny produkované elektromobily, lodě, stroje atd. Čínské firmy tedy tyto produkty prodávají v zahraničí. Všude, kde mohou, a to za velmi nízké ceny. V Evropě se popsaná situace projevuje obrovským obchodním deficitem s Čínou.“
Čínské exporty do Evropy podle experta podporuje hned několik faktorů.: Zaprvé, čínský měnový kurz oslabil, částečně v důsledku slabé čínské ekonomiky, částečně proto, že vláda přímo snížila měnový kurz, aby podpořila exporty. Shanghai Macro Strategist k tomu píše:
Čínské zboží a služby jsou v globálním měřítku mimořádně levné… Jasným příkladem je cena jedné noci v hotelu Four Seasons v Pekingu, která dosahuje zhruba 250 dolarů ve srovnání s více než 1 160 dolary v New Yorku. Cenový rozdíl je tak extrémní, že již neodráží relativní produktivitu ani úroveň příjmů. Odráží měnový kurz, který se stal výrazně podhodnocený. Při jeho současných hodnotách je pro většinu zemí prakticky nemožné konkurovat čínským vývozcům.
Druhým faktorem podporujícím čínské experty do Evropy jsou Trumpova cla. Trump sice od většiny svých celních hrozeb vůči Číně ustoupil, ale v platnost přece jen vstoupila řada omezení. „V důsledku toho čínský export do Ameriky rychle klesá, zatímco exporty do jiných regionů včetně Evropy, jihovýchodní Asie a Latinské Ameriky prochází boomem,“ píše Smith. A dodává: „Někteří lidé tvrdí, že prudký nárůst čínského exportu do těchto zemí ve skutečnosti nepřímo směřuje do USA. Tito lidé se ale mýlí. Gerard DiPippo jasně demonstruje, že následný přestup zboží směrem do USA je poměrně dost nízký. Čína si jednoduše našla nové zákazníky, kteří kupují její produkty. A Evropa je z těchto zákazníků nejdůležitější.“
Uvedené podle ekonoma znamená, že Trumpova cla vůči spojeneckým zemím poškodila americký průmysl. Ale jeho cla vůči Číně částečně ochránila Spojené státy před druhým čínským šokem. Evropa takovou ochranu zatím nemá. Dá se přitom uvažovat o tom, proč by si Evropa neměla s radostí vzít levné čínské zboží, užívat si čínských aut a nižších emisí uhlíku, akceptovat deindustrializaci a zaměřit se místo toho na služby? Podle Smithe třeba The Economist doporučuje přesně tento přístup. Byl by to správný krok? Smithův pohled nabídne zítřejší Víkendář.