Mezinárodní měnový fond ve svém aktuálním hodnocení tuzemské ekonomiky doporučuje snížení vysokého objemu devizových rezerv držených ČNB. Ty jsou dědictvím kurzového závazku z let 2013-2017, kdy centrální banka nákupy zahraničních deviz cíleně oslabovala kurz koruny. Hlavním důvodem jsou podle Fondu vysoké náklady pro měnovou politiku v časech normalizace úrokových sazeb, respektive jejich vyšší úrovně oproti předpandemickým časům.
Tuzemské devizové rezervy jsou opravdu vysoké. V poměru k HDP činí přibližně 40 %, což je hodně i v mezinárodním srovnání a zhruba dvakrát více, než drží centrální banky Polska a Maďarska. Pro malou otevřenou ekonomiku fungují rezervy jako pojistka proti vnějším šokům, vůči kterým je zvláště zranitelná. To se potvrdilo v posledních letech hned několikrát (covid, válka na Ukrajině), kdy nejen kurzové intervence, ale i samotná velikost rezerv – chcete-li palebná síla ČNB – zafungovaly učebnicově: pomohly stabilizovat kurz a následně tlumit dovezené inflační tlaky.
Vysoké devizové rezervy ale nejsou free lunch, jak správně upozorňuje Fond. Jejich nákladem jsou úroky placené ČNB komerčním bankám, které přebytečnou likviditu ukládají v rámci repo operací. Loni to bylo zhruba 100 mld. Kč. Je ale třeba připomenout jeden zásadní fakt: cílem ČNB není dosahování zisku, ale zajištění nízké a stabilní inflace.
Účetní ztráta centrální banky by byla problémem pouze v situaci, kdy by ohrožovala její kredibilitu a provádění měnové politiky. A to se zjevně neděje. ČNB má kumulovanou ztrátu 333 mld. Kč a se záporným kapitálem operuje od konce roku 2021 (a i dlouhé období před tím), ale inflace je poblíž cíle již déle než dva roky a v roce 2026 by se na tom nemělo nic měnit.
ČNB se zároveň snaží vyšší náklady na straně pasiv vykompenzovat vyššími výnosy na straně aktiv, tedy z držených devizových rezerv. A to je dobře, protože centrální banka má na rozdíl od nás smrtelníků jednu výhodu. Její časový horizont je fakticky nekonečný. Diverzifikace rezerv směrem k vyššímu podílů akcií (aktuálně 26 % v rámci investiční tranše) přináší výsledky, když loni činily výnosy z devizových rezerv rekordních 250 mld. Kč a v posledních třech letech byly vždy vyšší než náklady na provádění měnové politiky (úroky placené bankám).
Doporučení Fondu velmi pozvolna, transparentně a pravidelně snižovat velikost devizových rezerv, tak aby se minimalizovala kurzová reakce, dává z dlouhodobého pohledu smysl. ČNB ostatně již podobnou politiku provádí v souvislosti s pravidelným odprodejem výnosů z devizových rezerv. Zároveň by ale redukce neměla být razantní – je potřeba, aby si ČNB udržela dostatečnou palebnou sílu, a to zvláště v těchto geopoliticky rozhašených časech.
TRHY
Koruna
České koruně se od čtvrtečního zasedání, které vyznělo překvapivě jestřábím způsobem, daří držet dobyté pozice okolo úrovně 24,20 EUR/CZK. Do karet jí navíc hraje slabší dolar, který včera na frontě s eurem odepsal zhruba figuru. Dnes je tuzemský makro kalendář prázdný a koruna tak bude mít prostor dále konsolidovat své pozice. K výraznějším ziskům ale české měně prozatím chybí silné fundamentální impulsy.
Eurodolar
Povolební posilování japonského yenu se včera křížově projevilo i na kurzu eurodolaru který průběhu včerejšího dne směřoval k hranici 1:19. Včera ovšem probíhala i komunikace centrální bankéřů, kdy se prezidentka ECB Christine Lagardeová vyjádřila v tom smyslu, že ekonomika eurozóny zůstává odolná. Naopak guvernér Fedu miran uvedl že dolar by musle výrazně oslabit, aby se to projevilo v (americké) inflaci.
Dnes odpoledne přijdou na řadu zajímavá americká makrodata, konkrétně maloobchodní tržby za prosinec A jednotkové pracovní náklady za poslední kvartál roku 2025. Prvním případě číslo zpřesní odhad HDP za 4. kvartál bude druhém případě se jedná o důležitý Inflační indikátor pro Fed.