Páteční zápis z jednání bankovní rady ČNB potvrdil, že centrální bankéři jsou s aktuálním nastavením úrokových sazeb na 3,5 % spokojeni. Ostatně ve prospěch jejich stability hlasovalo všech sedm členů, a přestože se otázka snížení úrokových sazeb dostala na stůl, pro tento krok zatím zjevně neexistuje dostatečná holubičí podpora uvnitř bankovní rady.
Tomu odpovídá i hodnocení rizik a nejistot plnění inflačního cíle, které bankovní rada vnímá jako celkově vyrovnané. Bankovní rada se shodla, že odpuštění poplatků za obnovitelné zdroje – a tedy i viditelný pokles inflace pod 2 % – je jednorázový faktor, na jehož primární dopady měnová politika nemá reagovat. Debata se ale opět vedla spíše o proinflačních rizicích: setrvačnému růstu cen ve službách, svižnému růstu mezd a expanzivní rozpočtové politice.
Na jestřábí vlnu byla v tomto ohledu naladěna zejména Eva Zamrazilová společně s Janem Kubíčkem, opatrně se vyjadřoval i Jakub Seidler. Podle Kariny Kubelkové je nutné udržovat přísnou měnovou politiku minimálně do doby, než data jasně potvrdí odeznívání domácích inflačních tlaků. Za hlavní kritérium považujeme v tomto smyslu vývoj inflace ve službách, která se v lednu zvýšila na 4,7 %. Bez zřetelnějšího poklesu pod hranici 4 % podle nás zůstane prostor pro nižší sazby velmi omezený.
Naopak Jan Procházka upozornil na možný prostor pro mírné snížení sazeb při odeznění některých inflačních rizik. Na holubičí notu ale hrál zejména Jan Frait, který kladl důraz na možné protiinflační tlaky plynoucí z vývoje v zahraničí. Znovu zmínil rizika související s neobvykle vysokými valuacemi akciových trhů nebo trhů alternativních aktiv. V tomto ohledu si ale klademe dvě otázky: jaký by byl skutečný dopad na tuzemskou inflaci (skrze slabší korunu spíše pro-inflační), a hlavně proč by měla ČNB na potenciální tržní korekci reagovat pre-emptivně.
Celkově je pro nás – ve světle přetrvávajících proinflačních rizik – delší stabilita úrokových sazeb ČNB stále základním scénářem. Přiznáváme ale, že inflace viditelně pod 2 % po celý letošní rok může zvýšit tlak uvnitř bankovní rady na jemné ladění sazeb směrem dolů. Pro centrální banku bude klíčové srozumitelně komunikovat, proč je třeba odhlížet od jednorázových vlivů na inflaci a zaměřit pozornost na cenový vývoj v roce 2027.
TRHY
?Koruna
Česká koruna vstupuje do nového týdne nedaleko úrovně 24,20 EUR/CZK, kde se obchoduje již od začátku února. Tuzemské měně evidentně chybí impulsy k pohybu jedním, či druhým směrem, a ani tento týden toho zdá se příliš nového nepřinese. Domácí makro kalendář je zcela prázdný, a tak to bude opět vývoj na hlavních trzích, který bude určující pro vývoj eurokoruny. Z krátkodobého pohledu ale výraznější vzrušení nečekáme a očekáváme pokračující obchodování v úzkém pásmu 24,10-24,30 EUR/CZK.
Eurodolar
Americká lednová inflace byla o něco nižší, než trh očekával, takže tlak na americké sazby byl v pátek odpoledne nižší, což se projevilo i na eurodolaru, jež se posunul blíže k hranici 1,19.
Dnes je v USA svátek, a tak pokud se na geopolitické scéně neobjeví něco nového, tak by měl být na trhu relativní klid.
Zlotý
Polská inflace překvapila nás i trh poněkud vyšší hodnotou, když meziroční činila 2,2 %, respektive meziměsíčně 0,6 %. Z dílčích detailů je nicméně patrné, že růst cen tentokrát podpořily ceny elektrické energie, které rostly meziměsíčně o 1,9 %. Pokud jde o jádrovou inflaci, tak podle našich výpočtů zřejmě dále klesla směrem k inflačnímu cíl NBP (2,5 %). I proto zůstává scénář dalšího snížení sazeb o 25 bazických bodů na březnovém zasedání NBP reálný.
Zlotý nicméně vyšší inflaci přivítal, neboť peněžní trh lehce ubral ze svých očekávání ohledně brzké redukce sazeb NBP.