Mezi hlavními důvody pro IPO lze jmenovat eliminaci diskontu za neobchodovatelnost - LD (či získání prémie za likviditu). Nejde o koncept vzniklý v hlavách akademiků, ale o v praxi lehce pozorovatelný jev. To, že investiční atraktivita aktiva ve srovnání s jemu podobným klesá s tím, jak těžké se ho za férovou (při vší nejednoznačnosti tohoto slova) cenu zbavit, je v souladu s intucí i rozumem. Diskont za neobchodovatelnost je tak jedním z těch lépe vysvětlitelných jevů (diskont za malou velikost, prémie za majoritu, prémie za likviditu, diskontu malého P/E, diskontu malého P/BV, nedostatečné diverzifikace investorů a popř. další) určujících náklad financování společností.
Podstata LD určuje i soubor faktorů určujících její velikost - ty většinou souvisí s obtížností překonání této nesnáze. Diskont by tak měl klesat s tím, nakolik:
- jsou likvidní samotná aktiva v držení společnosti - tj. nakolik je v případě nouze těžké společnost "prodat" tím způsobem, že se zlikvidní její aktiva a splatí závazky. Čím více bonitních pohledávek, lehce prodejných zásob, tím lépe, čím více specificických strojů, zařízení, apod., tím hůře (i vztah mezi požadovanou mírou návratnosti a specifičností daného podnikání zde dostává jasnější obrysy).
- je společnost schopná generovat FCF (které bude rozdělované mezi vlastníky odkupem akcií, či dividendami) - tj. nakolik je "likvidní" ve smyslu durace investice do jejího vlastního jmění odvozené od jím generovaných peněžních toků,
- je firma celkově zdravá a jaká je její dodatečná zápůjční kapacita (opět souvisí s dividendami), apod.
Odhad LD je nezřídka předmětem sporů a tomu odpovídají i "pozorované" hodnoty. Ty dosahují až 35 %; pozorovaná je přitom závislost mezi velikostí LD a velikostí společnosti. Pozor - nezaměňovat s diskontem za malou velikost, velikost společnosti zde spíše zastřešuje faktory obcházející neobchodovatelnosti. Např. Silber (1991) pro Spojené státy odhaduje, že každých dodatečných 10 mil. USD tržeb společnosti v rozmezí od 10 mil. USD po 2 miliardy USD) redukuje LD (která je v extrémním případě na úrovni 30%) o 0,5-1,5%. Vnímat kontext místa a času je ovšem v tomto ilustrativním příkladě nezbytné.
Vedle prémie za to, že v případě obchodovaného aktiva je možné se ho lehce zbavit, v sobě může LD implicitně obsahovat i to, že obchodovatelnost může do firmy přinést vyšší externí tlak na zvyšování efektivity, vyšší intenzitu sledování volby strategického směru a jeho dodržování, apod. To ale neplatí vždy a hodně záleží na konkrétní akcionářské struktuře. A jak indikuje ono "někdy" v nadpise, vliv IPO na hodnotu společnosti nemusí být ani díky eliminaci LD jednoznačný. Proti eliminaci LD jdou totiž např.:
(i) náklady obchodovatelnosti, související zejména s nutností dodržovat informační a právní požadavky s obchodovatelností související (situace ve Spojených státech toto dobře demonstruje),
(ii) nutnost, zejména pro vrcholový management, věnovat se aktivitám, které nesouvisejí přímo s chodem firmy. Sem patří zejména setkání s investory, kteří se často neobtěžují přečíst si základní fakta o společnosti ve výroční zprávě/reportech, zdlouhavé prezentace čtvrtletních čísel, diskuse nad irelevantními položkami a tématy, memoranda, komentáře,
(iii) možné aktivity agresivních minoritních akcionářů.
Tyto faktory, jejichž význam do určité míry souvisí s velikostí společnosti (u mnoha z nich jsou znatelné úspory z rozsahu), pak spoluurčují imaginární hranici velikosti společnosti, při které se pro ní stává zajímavé přejít na obchodovatelnost - pokusit se získat kapitál na akciovém trhu a mimo jiné zvýšit svou hodnotu eliminací diskontu za neobchodovatelnost.