Spojené státy dosahují vysokých obchodních deficitů a podle ekonoma Scotta Sumnera existuje řada možností, jak za ně zaplatí. Jak ukazuje vývoj v Japonsku, může dojít k tomu, že se situace obrátí a Spojené státy se dostanou do stavu, kdy budou naopak více vyvážet než dovážet. Existují ale i alternativní možnosti včetně inflačního splácení dluhů nebo vysoké zisky amerických společností generované v zahraničí. Ve druhé části své úvahy ekonom více rozebírá další vývoj v USA a popisuje, jak velký vliv na obchodní bilanci mají příjmy ze zahraničních investic. Tedy i to, kam daná země v zahraničí investuje.
„Můj vlastní názor je, že USA nejsou jako Japonsko,“ píše Sumner. Podle něj tedy v jeho zemi jen tak nedojde k překlopení deficitů do přebytků. Generování zisků v zahraničí, nákup amerických nemovitostí cizinci, imigrace a inflace mohou být podle něj dostatečně silnými faktory na to, aby Spojené státy nepřešly do stavu, kdy budou více vyvážet než dovážet (viz včerejší Víkendář). „Očekávám, že nějaká kombinace vysokých zisků nadnárodních společností, prodeje amerických nemovitostí, imigrace a inflačního splácení dluhů bude stačit k tomu, aby se vše prodloužilo o dalších nejméně 50 let. Ale to je jen takové tušení a nikdo by této mé předpovědi neměl přikládat velkou váhu.“
Ekonom se pak věnuje i dalším zemím, které jsou výraznou částí globálních obchodních toků. Čína podle něj pravděpodobně drží méně amerických akcií než Japonsko a více státních dluhopisů. Tedy méně aktiv s vyššími výnosy a více těch, které generují nižší výnosy. A její pozici ekonom hodnotí tak, že „na rozdíl od Japonska není Čína připravena na odchod do důchodu“. Nemá tedy takovou pozici na straně nahromaděných zahraničních aktiv, aby z nich dokázala financovat významnější část domácí spotřeby. K Německu ekonom píše:
„V roce 2024 mělo Německo přebytek běžného účtu ve výši 5,7 % HDP, což je dokonce více než přebytek Japonska. Na rozdíl od Japonska však mělo Německo zhruba srovnatelný obchodní přebytek. To může odrážet skutečnost, že Němci jsou známí jako opatrní investoři. A možná ze zahraničních aktiv, která nashromáždili ze svých příjmů z vývozu, dosáhli menších investičních výnosů než Japonci.“
Když se „merkantilisté ve Washingtonu“ podle Sumnera snaží vysvětlit obchodní bilance, „značně přeceňují důležitost faktorů, jako jsou nízké mzdy.“ Naopak podceňují důležitost investičního sektoru – toho, kam daná země investuje a jaké z toho má příjmy (viz výše). Úroveň mezd totiž například vůbec nevysvětluje, proč má nyní Německo velký obchodní přebytek, zatímco Japonsko vykazuje deficit. „Německé mzdy jsou totiž ve skutečnosti zhruba o 75 % vyšší než japonské.“
Podle ekonoma se tedy „spíše zdá, že Japonsko dosáhlo vyšších výnosů ze svých zahraničních aktiv. A tyto příjmy ze zahraničí mají dopad na to, jak se vyvíjí poměr japonských exportů a importů. Jinak řečeno, „investiční účet pohání obchodní účet.“