Dnešní údaje o hrubém domácím produktu nedosáhly ani na ty nejvíce pesimistické předpovědi. Kromě obvyklého komentáře stojí za to pozastavit se nad několika zajímavými skutečnostmi.
Vývozní a dovozní ceny vs. deflátory
První poznámka se týká reálných údajů o dovozu a vývozu. Podle dat o zahraničním obchodu, dovozních a vývozních cenách lze spočítat, že reálně se vývoz zvýšil o 3,7% a dovoz o 1,4%. Podle údajů o hrubém domácím produktu se však vývoz reálně zvýšil pouze o 2,7%. Naopak zvýšení dovozu je vyšší, 2,2%. Nominální údaje ve statistice zahraničního obchodu a ve dnes zveřejněných datech jsou přitom stejné. Vysvětlení je v rozdílu mezi vývozními a dovozními cenami a deflátory použitými k výpočtu HDP ve stálých cenách. Vývozní ceny se v 1. čtvrtletí průměrně meziročně snížily o 5,2%, použitý deflátor však činí -4,3%. Dovozní ceny klesly o 7,7%, v HDP použitý deflátor činí 8,5%. Na první pohled nepříliš velký rozdíl však vede k významně jiným výsledkům. Pokud by použité deflátory odpovídaly průběžně zveřejňovaným cenám zahraničního obchodu, vzrostl by HDP meziročně nikoli o 2,5%, ale o 4,0%! Za zmínku stojí skutečnost, že v posledním čtvrtletí loňského roku byly ceny vývozu a dovozu shodné s deflátory použitými v HDP. Vysvětlovat horší výsledky HDP změnou základny, tj. zvýšením HDP loni v 1. čtvrtletí tedy nemá smysl, jsou-li pro projekce použity odhady prvních diferencí, tj. např. meziročních temp růstu jednotlivých složek. Odhady úrovňových dat přitom ztěžují ekonometrické komplikace při práci s nestacionárními časovými řadami.
Letadla a HDP
Jedním z nejvýraznějších kladných prvků mezi jednotlivými složkami HDP je zvýšení hrubé tvorby fixního kapitálu o 8,1% (meziročně). To by znamenalo vyšší přírůstek než ve 3. a 4. čtvrtletí loňského roku (6,8%, resp. 7,2%) Údaje o přímých zahraničních investicích a dovozu investičního zboží však ukazovaly spíše na zpomalení investiční aktivity. Jak vysvětlit tento rozpor? Klíčem jsou bitevní letouny L-159. Na zvýšení hrubé tvorby fixního kapitálu o 8,9 mld. Kč se totiž podílelo zvýšení investic ve vládních institucích o 4,2 mld. Kč, z toho zhruba 3 mld. Kč padly na nákup zmíněných bitevních letounů. A jak by vypadaly národní účty, kdyby se žádná letadla nekoupila? Hrubá tvorba fixního kapitálu by se nezvýšila o 8,1%, ale pouze o 5,4%. A zpomalení investic je na světě.
Zpomalení nebo zrychlení?
Pohled na meziroční změny HDP v posledních dvou kvartálech (2,7% ve 4. čtvrtletí 2001 a 2,5% v 1. čtvrtletí 2002) svádí k tomu, hodnotit současný ekonomický vývoj jako zpomalení hospodářského růstu. Nabízí se však alternativní pohled - použití mezikvartální anualizované změny. Tento ukazatel je např. v USA mediálně používanější než meziroční změna, na níž jsme zvyklí u nás. Tento ukazatel ukazuje na hospodářský růst v 1. čtvrtletí ve výši 2,3% a představuje zrychlení z 2,2%. Z tohoto úhlu pohledu česká ekonomika v 1. čtvrtletí nezpomalila, ale mírně zrychlila svůj růst.
Je to málo nebo moc?
Řada komentářů se jistě bude zajímat o to, zda je aktuální hospodářský růst adekvátní. Obtíž je v tom, jak definovat adekvátní hospodářský růst. Jedním z přístupů, jak se postavit k tomuto problému je teorie potenciální produktu. Potenciální produkt je zjednodušeně řečeno tak velký HDP, který nevyvolává inflační tlaky přetěžováním výrobních faktorů (např. snížením nezaměstnanosti pod její přirozenou míru, což by mělo za následek zrychlení růstu mzdově-inflační spirály). K odhadu potenciálního produktu lze použít několik metod. Ministerstvo financí ČR a ČNB používají metodu produkční funkce. Ve své poslední prognóze MF uvádí, že potenciální produkt v české ekonomice, zjištěný pomocí Cobb-Douglasovy produkční funkce, v posledním období meziročně rostl tempem necelých 3%, přičemž tento přírůstek akceleruje. Námi použitá jednodušší metoda Hodrick-Prescottova filtru ukazuje zhruba na 2,8% a pozvolnou akceleraci v následujících čtvrtletích. Aktuální výsledek je tedy pod možnosti české ekonomiky.
Co to znamená? Jedním z důsledků je přetrvávání mírné produkční mezery. Výrobní zdroje v české ekonomice by tedy mohly být využity více, aniž by to ohrozilo makroekonomickou rovnováhu. Produkční mezera je jedním z obvyklých parametrů reakčních funkcí centrálních bank. Existence záporné produkční mezery umožňuje, za jinak stejných podmínek, uvolnit měnové podmínky, např. snížením reálných úrokových sazeb. Pokud se podíváme na jiné parametry, podle nichž se orientuje měnová politiku, uvidíme, nulovou, případně mírně zápornou inflační mezeru (tj. rozdíl mezi prognózou inflace a inflačním cílem), rostoucí reálné úrokové sazby (ex ante i ex post) a nadměrnou reálnou apreciaci měny. Všechny parametry ukazují jedním směrem - k nižším úrokovým sazbám. Taková je šedá teorie. Uvidíme, jak aktuální stav a výhled vývoje české ekonomiky zhodnotí na konci července bankovní rada ČNB, která v té době bude rozhodovat o nových makroekonomických otázkách a měnové politice.
David Marek