Evropské vlády a Evropská centrální banka vyjádřily v listopadu nelibost nad rychlým posilováním eura vůči americkému dolaru až na hladinu 1,30 dolaru za euro. President ECB Jean-Claude Trichet označil posilování eura za „brutální a nevítané“. Trhy prozatím tato vyjádření ignorovaly, neboť doposud nikdo nevěří, že by ECB byla ochotna a schopna efektivně intervenovat proti oslabování dolaru.
Proti dolaru totiž stojí vážné a reálné faktory. Nejdůležitější je obrovský schodek na běžném účtu USA, který dosáhl za posledních 12 měsíců sumy téměř 600 miliard dolarů. Každý den tak Amerika potřebuje příliv kapitálu ve výši zhruba 2 miliard dolarů, jen aby pokryla schodek na běžném účtu. Tak obrovské nákupy amerických cenných papírů nebyly problém během „dot-com“ horečky 90. let. V posledních dvou letech pak USA pomáhaly asijské centrální banky, které kupovaly americké dluhopisy ve snaze nedovolit posílení jejich měn vůči dolaru.
Oba tyto mimořádné kanály se nyní ale uzavírají a americká ekonomika, a její měna, stojí před otázkou, jak pokračovat. Logickou a pro Ameriku nejméně bolestnou cestou je oslabování dolaru. Levnější dolar znamená méně dovozů do USA a (snad) více vývozů. Obchodní schodek (620 miliard dolarů v období říjen 2003 – září 2004) by se tak měl zmenšit a snížit tak i schodek na běžném účtu.
Levnější dolar se však nelíbí Evropě, která doposud nesla největší podíl oslabování dolaru (euro posílilo vůči dolaru o 15 % za poslední rok, od roku 2001 již o 50 %, zatímco kurz japonského jenu vůči dolaru je díky intervencím japonské centrální banky prakticky neměnný). Evropští představitelé se obávají, že slabý dolar (=silné euro) omezí již tak slabý ekonomický růst eurozóny.
Je však otázka, jakou alternativu Evropa nabízí. USA mají evidentně neudržitelně vysoký schodek na běžném účtu a něco s ním udělat musí. Pokud by například Evropa začala růst rychleji, pomohlo by to USA, protože by to oživilo americké vývozy do USA a obchodní schodek by klesal. Rychlejší růst Evropské unie však zůstává jen zbožným přáním. V realitě se Evropská unie potichu loučí s „Lisabonskou strategií“, která ji měla učinit nejdynamičtější ekonomikou světa do roku 2010.
Pokud tedy Evropa nadále poroste pomalým tempem, je oslabování dolaru jedinou možností jak stabilizovat americký běžný účet. Je otázka, jak velké by oslabení dolaru vůči euru mělo být. Odhady dvou vynikajících ekonomů, Obstfelda a Rogoffa naznačují, že dno je pro dolar ještě v nedohlednu a že může klesnout až o 40 % vůči dnešnímu kursu, tj. někam ke kurzu okolo 1,80 USD/EUR. V každém případě se ale zdá, že dolar bude muset ještě klesnout, než se srovnají makroekonomické nerovnováhy, tak vydatně podporované rozpočtovou politikou americké vlády.
Ondřej Schneider
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.
(autor je externím spolupracovníkem Patria Online, jeho názory nereprezentují oficiální stanovisko společností skupiny Patria)