Německo se stále nemůže zbavit své několikaleté malátnosti a stále zůstává „nemocným mužem“ Evropské unie. O hloubce německých problémů svědčí, paradoxně, i nadšení, které mezi pozorovateli vyvolalo oznámení, že v prvním čtvrtletí roku 2004 vzrostla německá ekonomika o 1,5 % (nebo dokonce o 1,8 %, měřeno mezičtvrtletním anualizovaným ukazatelem). Za celý rok 204 by Německo mělo vzrůst o 1-1,25 % a příští rok snad dokonce o 2 %!
Jinými slovy, letos i v příštím roce bude zřejmě Německo opět nejpomaleji rostoucí ekonomikou Evropské unie, pokud ji v tomto nepříjemném závodě „nepředstihne“ Itálie… Nezaměstnanost se pevně drží okolo 11 % a bez práce je už 4,4 milionu Němců.
Výhled přitom není dobrý: mzdy v Německu rostou rychleji než produktivita práce a náklady na hodinu práce jsou nejvyšší na světě. Reálné mzdové náklady vzrostly v Německu za posledních 20 let o 39 %, zatímco v USA se prakticky nezměnily (mzdy tam rostly stejně rychle jako produktivita práce). Není divu, že s takovými mzdami Němci pracují méně než kdokoliv jiný: za 20 let se počet odpracovaných hodin v německé ekonomice snížil o 4 %, zatímco v USA se zvýšil o 37 %. Jak bude klesat počet práceschopných Němců, počet odpracovaných hodin bude nejspíš dále klesat a cena práce spíše poroste.
Německý problém však zvýrazňují i další čísla: Německo je země prožívající vážnou demografickou krizi (srovnatelnou jen s krizí českou, ale to je jiná historie). Počet dětí prudce klesá a německá společnost stárne. Podíl penzistů a pracujících se v příštích 30 letech zdvojnásobí, což vyvolá obrovské problémy v penzijním systému. Zcela bezprecedentní pak bude pokles obyvatel Německa: Pokud nedojde k zásadní změně trendů, bude za 50 let Němců o 20 milionů méně než dnes, tj. o 25 %! Tak rychlé vylidňování jakékoliv země nemá obdoby, kromě období válek a hladomorů.
Existuje pro Německo nějaká cesta ven z ekonomického zaostávání? Příčiny krize jsou hluboké, takže reformy budou muset být také zásadní. Nevyhnutelné je změnit centralizovaný systém mzdového vyjednávání, kde mzdy jsou dohadovány pro celé odvětví bez ohledu na finanční situaci firem. Stejně naléhavá je reforma sociálního systému. Němci se budou muset rozloučit se svým štědrým systémem sociální podpory, který vážně narušuje trh práce, neboť nabízí možnost bezpracných výdělků, často srovnatelných s mzdou. To znamená především omezení dlouhodobých nároků na sociální podporu a vyšší tlak na zaměstnávání.
Tyto reformy jsou však bolestivé a hlavně nepopulární. A německá vláda, především pak její nejsilnější strana, sociální demokracie, velmi potřebuje populární politiku. V průzkumech je nyní beznadějně za opozicí. Není divu, že vláda horečně přemýšlí, jak ven z ekonomické pasti. Bohužel, jak už to tak bývá, když politici moc přemýšlejí, vymyslí nakonec špatná řešení. Stejně je tomu v Německu.
Německá vláda se podle všeho rozhodla definitivně pohřbít rozpočtová pravidla Evropské unie a plánuje překračovat „povolený“ rozsah schodků ve výši 3 % HDP. Letos bude schodek zřejmě téměř 4 % HDP a příští rok to nevypadá o nic lépe. Kancléř Schröder mezitím vyjednává se sympatizujícími vládami v EU (především Francií) o tom, jak se „stupidního“ pravidla omezujícího schodky zbavit definitivně a uvolnit si tak ruce pro rozpočtovou expanzi podobnou té v 70. letech minulého století.
Německá vláda tak pracně pohřbívá jeden z největších úspěchů evropské hospodářské politiky 90. let 20. století – tj. zkrocení rozpočtových schodků a stabilizaci, resp. snižování dluhů evropských vlád. Chová se tak jako nemocný závislý na léku při abstinenčních příznacích. Až si znovu „práskne“, uleví se jí, ale jen na krátko a kocovina bude o to těžší.
Ondřej Schneider
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.
(autor je externím spolupracovníkem Patria Online, jeho názory nereprezentují oficiální stanovisko společností skupiny Patria)