V praxi nejsou zcela ojedinělé případy, kdy do společnosti v kritické finanční situaci vstoupí nový většinový investor, jehož podnikatelský záměr počítá s tzv. „ozdravením“ společnosti (většinou formou drastických ekonomických opatření, včetně např. omezení výroby, propouštění, atd.) a následným prodejem své majetkové účasti s vysokým ziskem. Pokud ovšem jde o společnost s registrovanými (tj. veřejně obchodovatelnými) akciemi a tato se i navzdory provedeným opatřením octne v konkurzu, měl by si uvedený investor ke svým „utopeným“ nákladům kromě kupní ceny za akcie připočíst ještě náklady na nabídku převzetí (tedy povinný odkup akcií od minoritních akcionářů).
Komise pro cenné papíry („Komise“) totiž koncem loňského roku vydala rozhodnutí, dle něhož skutečnost, že na cílovou společnost byl prohlášen konkurz, neznamená zánik povinnosti učinit povinnou nabídku převzetí.
Komise své rozhodnutí odůvodnila zejména následujícím:
* zákon s prohlášením konkurzu výslovně nespojuje zánik povinnosti učinit nabídku převzetí (a tedy není důvod, proč by se nabídka neměla činit);
* prohlášení konkurzu na majetek cílové společnosti nemá vliv na trvání práv a povinností spojených s účastí na společnosti a nemůže být proto důvodem pro odepření práv akcionářů vyplývajících z účasti na společnosti, včetně práva na prodej svých akcií v rámci povinné nabídky převzetí.
Platné právní předpisy skutečně neřeší situaci, kdy po vzniku povinnosti učinit nabídku převzetí dojde k prohlášení konkurzu na majetek cílové společnosti. Komise se tedy opět postavila na ochranu práv minoritních akcionářů, kteří musí mít za všech okolností možnost realizovat své zákonné právo na prodej akcií v případě, že dojde ke změně ovládání společnosti. A to i když prohlášením konkurzu oprávnění nakládat s majetkem podstaty přechází na správce konkurzní podstaty, a tedy ovládání společnosti se stává čistě právním pojmem bez reálného základu. V této souvislosti dále stojí za zmínku, že rozhodující je, zda v den nabytí akcií cílové společnosti byly tyto akcie registrované. Skutečnost, že později (tj. v době, kdy se nabídka převzetí činí) tyto akcie již registrované nejsou (např. v důsledku prohlášení konkurzu), nehraje roli.
Minoritní akcionář naprosto samozřejmě bude mít na prodeji akcií zájem, jelikož akcie společnosti v konkurzu mají tržní hodnotu i likviditu mizivou, když ne nulovou. Zajímavou v této souvislosti je otázka určení ceny za akcii v nabídce převzetí, zejména jakým způsobem určí znalec cenu přiměřenou hodnotě akcií. Do jaké míry bude možné v případě společnosti v konkurzu snížit cenu ve srovnání s cenou průměrnou ukáže asi až znalecká praxe a rozhodovací praxe Komise.
Subjekty podnikající v oblasti rizikového kapitálu a investující do společností na pokraji krachu s cílem vyvést je z nepříznivé hospodářské situace budou muset zvýšit ostražitost, bude-li objektem jejich zájmu společnost s registrovanými akciemi. Pokud se jim totiž nepovede vyvést společnost z krizové situace a na společnost bude prohlášen konkurz, pak nejenom ztratí reálnou kontrolu nad společností a přijdou o svou investici, ale utrpí další finanční ztrátu v důsledku odkoupení často prakticky bezcenných akcií od minoritních akcionářů za cenu pravděpodobně mnohem vyšší.
Eva Buchová
Weinhold Legal
Důležité upozornění Weinhold Legal