Prezident Evropské komise Romano Prodi dnes krom výroků o euru, resp. jeho kurzu, také řekl, že by rád viděl Švédsko v rámci eurozóny. Rozhodnutí je ale na Švédech samotných říká Prodi. Ve Švédsku se koná 14. září referendum o přijetí eura. Skeptici přitom mají výrazně navrch. Podle posledního průzkumu veřejného mínění by 53% Švédů v referendu řeklo NE a 43% ano, výsledky jednotlivých výzkumných agentur se přitom o mnoho neliší.
Tabulka: průzkumy veřejného mínění za poslední týden (%)
Datum Agentura ANO NE Nerozhodnuto
26.8. Danske Bank 43 53 5
25.8. Demoskop 34 45 20
25.8. Gallup 34 49 17
22.8. DI/Raub 38 44 18
22.8. Sifo 34 50 16
21.8. Gallup/TV4 35 47 18
21.8. Temo 39 49 12
18.8. Gallup 33 45 22
(zdroj: Reuters)
následuje komentář poprvé zveřejněný 22.8.
Švédsko je jednou ze tří členských zemí Evropské unie, které se zatím nerozhodly, zda přijmou jednotnou evropskou měnu euro (zbývajícími váhajícími jsou Dánsko a enfant terrible Evropské unie, Velká Británie). Švédsko se tak rozhodlo v roce 1998, kdy se zároveň zavázalo znovu zhodnotit svůj postoj k euru. A letos na podzim přijde onen okamžik, kdy půjdou Švédové k referendu, aby se rozhodli, zda přijmou euro, nebo zda si nechají svoji starou, ale dobrou korunu. Podle průzkumů veřejného mínění to vypadá na těsný výsledek, ačkoliv všechny hlavní švédské politické strany, především pak vládní sociální demokraté, jsou pro euro.
Proč se švédská veřejnost zdráhá je nepochybně složité dokonale vysvětlit, ale částečně lze pochopit alespoň ekonomické důvody váhání. Na nyní probíhajícím kongresu Evropské ekonomické asociace, který se příhodně koná ve švédském hlavním městě Stockholmu, se o (ne)výhodách členství v eurozóně vedou bouřlivé debaty. Podle nejnovějších výzkumů se zdá, že zavedení jednotné evropské měny skutečně přineslo zvýšení obchodu mezi těmi členskými zeměmi EU, které euro používají. Jejich vzájemný obchod se po zavedení eura (a po očištění od všech ostatních vlivů, jako je kurs dolaru, cena ropy, ekonomický cyklus, atd.) zvýšil o 10-20% ve srovnání s úrovní „před eurem“.
Je-li takové zvýšení obchodu odpovídající a zda se ještě tento podíl zvýší, je zatím nejasné. Jasné však je, že euro ztěžuje některým zemím reagovat na jejich domácí ekonomický vývoj. Známý je příklad Německa, které prožívá nepříjemnou recesi, má nízkou inflaci, ale úrokové sazby snížit nemůže. Opačný je příklad Irska. Od zavedení eura a přenesení pravomocí centrální banky z Dublinu do Frankfurtu má Irsko neustále záporné reálné úrokové sazby. Inflace se v Irsku v roce zavedení eura (1999) zvýšila na cca 5% a od té doby se na této hladině drží. Dvoutýdenní sazba ECB je nyní 2% a Irové proto žijí v situaci záporných úrokových sazeb.
Podle odhadů některých švédských euroskeptických ekonomů je frekvence takovýchto asymetrických šoků, kdy nejméně jedna země eurozóny je vystavena výrazně jiným makroekonomickým podmínkám, než zbytek zóny, cca jedenkrát za dvacet let pro každou jednu zemi. Je-li v eurozóně zemí dvanáct, „šoková situace“ se vyskytuje častěji než jednou za dva roky. Eurozóna je na světě pět let a dva šoky (Irsko a Německo) jsou tedy naprosto odpovídající. Pokud do eurozóny vstoupí dalších deset zemí (nových členů EU, kteří se ke vstupu do eurozóny zavázaly) a možná i tři dnešní váhající členové EU, bude mít eurozóna 25 členů a čeká ji jeden asymetrický šok ročně. Místní euroskeptikové (nebo euro-realisté?) žádají od evropské ekonomiky napřed vypracování mechanismů, jak se s asymetrickými šoky vypořádávat. Do té doby radí Švédsku zůstat mimo eurozónu.
Ondřej Schneider – momentálně ve Stockholmu
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.