Americká ekonomika právě zažívá možná největší experiment v jejích dějinách: obě složky hospodářské politiky, měnová i rozpočtová, jsou na rekordně „uvolněné“ úrovni. Úrokové sazby jsou na úrovni pouhého 1%, tj. nejníže od roku 1958. Před dvěma a půl roku byly sazby na úrovni 6,5%. Státní rozpočet skončí letos, po sérii daňových škrtů presidenta Bushe, schodkem téměř 5% HDP. Ještě v roce 2000 přitom rozpočet americké vlády skončil přebytkem 1,4% HDP. Tzv. rozpočtový impuls, tj., změna ve strukturálně očištěné bilanci veřejných rozpočtů, tak v USA v posledních letech dosáhl úrovně 3-4% HDP, tj. jde o jednu z nejvýraznějších rozpočtových expanzí v historii.
Americká vláda a americká centrální banka FED se tak snaží dostát pověsti „všemocných vládců hospodářského cyklu“. Tak jak FED v 90. letech podporoval boom amerických akcií preventivními podpůrnými akcemi a svojí vírou v efekty „nové ekonomiky“, tak nyní vláda i FED podporují růst cen nemovitostí, který je nejvyšší za posledních 20 let a který umožňuje americkým domácnostem financovat stále rychle rostoucí spotřebu (o 3% v roce 2002). Americké finanční trhy zase v posledním roce zachránila horečka na dluhopisových trzích, které rostly díky snižování úrokových sazeb.
Rok 2003 ale může být kritický. Americké úřady, zdá se, vyčerpaly veškeré své zbraně a neměly by kam sáhnout v případě, že by americká ekonomika nerostla podle jejich představ. A růst opravdu může být nižší, než by Bush a Greenspan potřebovali. Amerika má stále vysoký schodek na běžném účtu platební bilance – přes 5% HDP, neboli více než 500 miliard dolarů ročně. Takto vysoký schodek je generován vysokou spotřebou amerických domácností a také agresivní rozpočtovou expanzí americké vlády. Soukromý sektor v roce 2003 v USA v průměru utratí více než kolik uspoří, „schodek“ bude přibližně 1% HDP. V celé historii USA, kromě let 2000 až 2003, byl přitom soukromý sektor vždy v „přebytku“.
Dnešní situace nemá zkrátka evidentní dobré řešení. Americká ekonomika se v 90. letech „přehřála“ a její zchlazení by bylo pro americké představitele velmi bolestivé, a proto se všemi prostředky snaží ho oddálit a zmírnit. Slouží jim ke cti, že se jim to doposud pozoruhodně daří a americká ekonomika stále roste rychleji než například evropská. (Paradoxní je, že za poslední čtyři čtvrtletí rostla nejrychleji – o 2,7% - ekonomika japonská. Ve stejné době však ceny v Japonsku klesly o 3,3% a nominální velikost japonské ekonomiky se tak, přes slušné tempo reálného růstu, snížila.) Donekonečna se však „vyčištění“ ekonomiky odkládat nedá. A agresivní makroekonomické politiky zvyšují náklady tohoto vyčištění, až se jednou přes veškerou snahu americké vlády a centrální banky dostaví.
Ondřej Schneider
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK.