V médiích se opět rozvířila diskuse o možnostech zavedení eura v České republice. Viceguvernér ČNB Luděk Niedermayer dnes prohlásil, že Češi budou moci používat euro jako vlastní měnu nejdříve v roce 2007. Obdobný termín zmiňuje také ministr průmyslu a obchodu Jiří Rusnok. Podívejme se na několik aspektů spojených s přijetím eura.
Výhodou zavedení eura by bylo odstranění fluktuací směnného kurzu, a tedy snížení rizika pro firmy vyvážející či dovážející zboží, suroviny a materiály.
Čím je ekonomika otevřenější (tj. čím je vyšší podíl zahraničního obchodu na všech transakcích v ekonomice), tím je citlivější na změny kurzu.
Česká ekonomika patří mezi velmi otevřené ekonomiky. Dovoz zboží a služeb dosáhl v loňském roce 74% HDP, vývoz 71% HDP. Dalším přínosem by bylo snížení transakčních nákladů pro firmy i domácnosti, ať již v podobě poplatků ve směnárnách či poplatky za vedení devizových účtů.
Nevýhodou je částečná ztráta autonomie hospodářské politiky umožňující vyhlazovat cyklické výkyvy domácí ekonomiky. Výhled vývoje veřejných rozpočtů v nejbližších letech nedává příliš šancí, aby fiskální politika začala plnit úlohu stabilizační hospodářské politiky. Tuto úlohu dnes plní především měnová politika a po zavedení eura o tuto možnost v podstatě přijdeme.
Dalším problémem je proces konvergence cenových hladin. Po zavedení eura by na sebe tíhu konvergence cenových hladin musela převzít inflace. Vzhledem k tomu, že u obchodovatelného zboží stále existují rozdíly v cenových hladinách v ČR a EU v desítkách procent, lze předpokládat postupné sbližování cen v této oblasti. ČNB by tak patrně na určitou dobu musela rezignovat na desinflační a následně stabilizační strategii obsaženou v jejích inflačních cílech a dlouhodobé měnové strategii. Je otázkou, zda se nepromítne několik let vyšší inflace do inflačních očekávání a mzdových požadavků. Domácímu firemnímu sektoru by se náklady spojené s reálnou apreciací měny, která je pouze jiným vyjádřením konvergence cenových hladin, nakonec stejně nevyhnuly, jen by nepřišly od nominálního směnného kurzu, ale růstu cenové hladiny a mezd. Je zřejmé, že zavedení eura má své přínosy a náklady. Změna měny je sama o sobě pouze administrativní opatřením. Díky zavedení nové rigidity (kotvy) do ekonomického systému může mít i reálné ekonomické důsledky, pozitivní i negativní. Nemůžeme však očekávat, že zásadně změní stav české ekonomiky. K tomu je potřeba nejen administrativních změn, ale reálných ekonomických změn, tj. zvýšení tempa růstu produktivity práce a potenciálního produktu české ekonomiky. A to za nás výměna korun za eura neudělá.
Na závěr ještě malá poznámka. Zavedení eura by mělo předcházet splnění maastrichtských kritérií. Podle dosavadních informací o fiskálních záměrech současné vlády nebudeme v roce 2006 schopni dostát kritériu, jež se týká rozpočtového deficitu. Jak to bude po tomto roce, je ve hvězdách, resp. v rukou příští vlády. Pokud se však do roku 2010 nedočkáme skutečné reformy veřejných rozpočtů, nebudeme schopni splnit ani druhé fiskální kritérium týkající se veřejného dluhu. Za takové situace by diskuse o tom, kdy vstoupit do eurozóny byla zcela zbytečná.
David Marek