Někteří investují na základě teorie většího blázna. O koupi aktiva tak u nich rozhoduje to, jestli se domnívají, že bez ohledu na fundament najdou někoho, kdo od nich bude toto aktivum ochoten za ještě větší cenu koupit. Pro ten zbytek, který alespoň částečně uznává relevanci konceptu hodnoty firmy, zůstává její schopnost generovat hotovost tím vrcholným ukazatelem její atraktivnosti.
Není ovšem hotovost, jako hotovost. "Hard core" přístup při odhadu hodnoty vlastního jmění reflektuje pouze to, co investor dostane na ruku, tj. zejména dividendy po zdanění a posléze peníze za prodej akcie (jinému na trhu, či firmě při výkupu, prodeji strategickému investorovi ...). Problém s tímto přístupen je dvojí. Jednak mnoho firem neplatí a ještě hodně dlouho dividendy platit nebude (a v dlouhém období jsme všichni mrtvi, jak poznamenal pan Keynes) - přesto, zdá se, nějakou hodnotu mají. A výplata dividend také není čistě závislá od fundamentu, ale od možné snahy o vyhlazení jejich toků (což ve své podstatě není nic jiného než, někdy nákladná, snaha budit dojem falešné stability v nestabilním prostředí), zajištění finančního polštáře pro budoucnost apod. V neposlední řadě vyvstává otázka zdanění dividend (tj. dalšího odkrojení části hodnoty společnosti ve prospěch státu) a následné snahy managementu a vlastníků se mu vyhnout.
Uvedené částečně řeší použití volného cash flow na vlastní jmění společnosti: FCFe. To je cash flow, které zbude pro akcionáře po ošetření všech závazků a potřeb společnosti. Společnost, která měla čistý zisk 100 Kč, její odpisy se rovnají investicím do hmotných aktiv, z těch 100 Kč jí 20 Kč uvázlo v pohledávkách a zásobách a musela z nich splatit 30 Kč dluhu, má FCFe 50 Kč. Tj., těchto 50 je k dispozici pro dividendy, či investice nad rámec běžných operací firmy, či bude sloužit jako polštář pro horší časy, apod.
Všimněme si zde i možného velkého rozdílu mezi čistým ziskem (100) a FCFe (50). I v praxi se jen náhodou budou rovnat, to díky rozdílnosti odpisů a investic, nutnosti investovat do pracovního kapitálu a pohybu zadlužení. A z výše uvedeného by mělo být jasné, že čistý zisk (jako uměle vykonstruovaná položka účetnictví), má jen částečnou relevanci z hlediska odhadu hodnoty hotovost produkujících aktiv. To se následně přímo promítá do poměrně nízké důležitosti na něm založených ukazatelů, jako je návratnost vlastního jmění ROE či P/E. Má-li např. uvedená firma účetní velikost vlastního jmění 1000 Kč, je její ROE 10 %. Pokud ale investora skutečně zajímá návratnost na účetní hodnotu vlastního jmění, toto v daném období generovalo pouze 5 % své hodnoty. Pokud má společnost požadovanou návratnost na vlastní jmění 8 %, nebude se tak při použití FCFe pro kalkulaci ROE investor moc radovat. Pokud zde např. nové projekty nevynášejí znatelně více než stávající aktivity (jejich skutečné ROE alespoň nepokrývá oněch 8 %) a není naděje na zlepšení, tato společnost pálí investiční fondy a udělala by lépe, kdyby postupně omezovala své aktivity (minimalizovala CapEx, ponechala si jen aktivity s nejvyšší ziskovostí, atd.). Poté se její akcionáři mohou pokusit z vlastního jmění udělat pomocí zadlužení call opci, ale to již je z trochu jiného soudku.
Přirozeně, že uvedené je pouze úzkým výsekem z daného tématu. Více v dalších článcích.