Platnost této poučky poznali zastánci technické analýzy i zastánci analýzy fundamentální, investoři otevření všemu a i ti, kteří si vybírají jen to, co se jim zrovna hodí pro podporu jejich názoru. Rad a pouček jak investovat a jakou strategii zvolit je proto nespočet. Pro posouzení relevance jednotlivých přístupů nelze jinak než se podívat od základu na to, jak to na trhu vlastně chodí, respektive rozlišit tři základní úrovně – jistota, riziko a nejistota na trhu a podívat se na to, co tyto s sebou nesou.
Dvě firmy jsou obchodovány na trhu. První bude platit dividendu na akcii 10, druhá 20, ať se děje, co se děje. Jejich výnosy nerostou ani neklesají, jejich marže a investice jsou stále stejné velké relativně k výnosům. Protože jsou v podstatě bezrizikové, požadovaná míra návratnosti na investici do jejich akcií je stejná jako u vládních dluhopisů, tj. 5 % (tyto akcie jsou vlastně bezrizikovými korporátními dluhopisy, předpokládáme, že i výnos vládních dluhopisů je v budoucnu beze změny). Hodnota akcie první společnosti (vždy těsně po výplatě dividendy) je 200, hodnota druhé je 400. Tyto se dají odhadnout na základě toho, že hodnota akcie se rovná velikosti dividendy, lomeno diskontní sazba upravená o očekávaný růst (D/(r-g)).
Na tomto trhu probíhají obchody pouze, pokud se někdo rozhodne, že už nechce šetřit (vlastnit aktivum nesoucí rentu - dividendu) a chce spotřebovávat – ten prodá akcii. Zároveň se musí najít protistrana, která ušetřila a chce si pořídit rentu nesoucí aktivum. Není prostor pro spekulace, všichni mají stejné informace. Není co analyzovat ani fundamentálně ani technicky – akcie půjdou po cestě znázorněné v následujícím grafu:
Po výplatě dividendy cena akcie klesá na úroveň 200, resp. 400, poté opět roste až na úroveň součtu její hodnoty a velikosti dividendy, cyklus se opakuje. Na tomto trhu mimo jiné není možnost diverzifikací zlepšit profil výnos-riziko, respektive, není co zlepšovat, protože riziko není a výnos je dán 5 %.
Tento příklad se liší od skutečnosti zejména tím, že v něm neexistuje riziko a ani nejistota. Ty se od sebe liší – při existenci rizika není jistý výstup, ale možným výstupům lze bez problémů připsat pravděpodobnosti. Příkladm je hod kostkou – 6 výstupů, každý s pravděpodobností 1/6. Nemůže padnout jiné číslo než 1 – 6. Zatímco většina na trhu předstírá, že pracuje s rizikem, není tomu tak. To, čemu většinou v životě a na trhu čelíme, je nejistotou – nelze spolehlivě určit ani všechny možné výstupy ani jim připsat skutečné pravděpodobnosti. Lze to pouze na základě historických zkušeností – dostáváme pak ale pouze obrázek toho, jak by to asi bylo, kdyby všechno jelo dál zhruba tak, jak doposud.
Dovolím si zde v souvislosti s tímto krátký citát od jednoho z výnamných teoretiků i praktiků - Keynese:
„V praxi se tiše shodujeme na pravidle vzít zavděk tím, co je vpravdě konvencí. Podstata této konvence, i když samozřejmě nevychází tak jednoduše, spočívá v předpokladu, že současný stav věcí bude pokračovat donekonečna, dokud nebudeme mít specifické důvody očekávat změnu.“
Tento citát ukazuje na v podstatě jediný způsob jak se vypořádat s nejistotou – na základě konvencí a zkušeností. Rozdíl mezi rizikem a nejistotou přitom není akademickým výmyslem, ale praktickým „problémem“, kterému čelíme nejen na trhu. A jak již jsem v jednom článku poukazoval, na trhu nemusí panovat ani nejistota, stačí riziko (tj. známá množina výstupů a jejich pravděpodobnosti), aby se objevilo neracionální chování – např. se utvořila bublina. Tomuto se ještě budeme věnovat.