Dnes večer ve čtvrt na devět padne důležité rozhodnutí: americká centrální banka oznámí své rozhodnutí o úrokových sazbách. Ekonomové jsou rozpolceni ve dva stejně početné tábory. První očekává snížení klíčové sazby na federální fondy o 25 bps, druzí sází na těžší kalibr v podobě snížení o 50 bps.
Situace na finančních trzích má ke klidu stále velmi daleko. Symptomem obav z rozsahu úvěrové krize je i nadále „liquidity squeeze“, který paralyzuje peněžní trhy, jak je patrné na tříměsíčních dolarových i librových sazbách LIBOR a nebývale vysokém rozpětí mezi těmito sazbami a úrokovými sazbami Fedu a Bank of England. Olej do ohně přilil run na pátou největší britskou hypoteční banku . Na trzích propadají akcie také některých menších britských ústavů a s obavami se očekávají výsledky velkých amerických bank. První na řadu přijde dnes odpoledne Brothers. Expozice této banky vůči problémovým aktivům byla značná a otázkou je pouze míra využití zajišťovacích instrumentů a kreativita účetnictví (nemalá část aktiv této banky musí být oceňována nikoli vůči trhu – marking-to-market, ale vůči internímu modelu – s nadsázkou se tomu někdy říká marking-to-myth). Výkyvy na akciových burzách, ale nejsou jen záležitostí finančních titulů. Dluhopisové trhy se zmítají v nejistotě o rozsahu snížení úrokových sazeb. Vítězem jsou prozatím pouze komoditní trhy, jak je vidět na cenách ropy a zlata.
Důležitým vodítkem pro Fed může být dopad na reálnou ekonomiku. Hororem se stala čísla z trhu práce (non-farm payrolls). Nepříznivé výsledky přinesl maloobchod. Zdá se být zřejmé, že v lepším případě budou současnými problémy postiženy finanční sektor, stavební firmy, realitní makléři. V sázce je ale důvěra spotřebitelů a financování firemního sektoru. Americká ekonomika navíc nebyla v bůhví jaké kondici ani před hypoteční krizí. HDP se v 1. pololetí meziročně zvýšil o 1,7 procenta. Pokud by dění na finančních trzích ovlivnilo negativně celou americkou ekonomiku, slovo recese by se opakovalo ještě častěji než dnes.
Úkol pro centrální banku je jasný: uklidnit peněžní trh a podpořit ekonomickou aktivitu. Fed již ve snaze omezit obavy z nedostatku likvidity snížil diskontní sazbu a čeká se, že dnes sníží i svou klíčovou úrokovou sazbu. Je zde ale jedna klíčová otázka. Je současný stav jen přeceněním rizika nebo přeroste v „credit rationing“?
V prvním případě lze očekávat, že instrumenty stejné rizikové třídy prostě budou muset vyplácet vyšší výnosy než dosud. Hypotékami počínaje, přes firemní úvěry a z nich odvozené kreditní deriváty nevyjímaje (CDO, CLO). Na jedné straně by se tedy zvýšily rizikové prémie, na straně druhé by se snížily úrokové sazby centrální banky. Výsledkem by bylo narovnání poměrů v třírozměrném světě financí riziko-výnos-čas a nižší sazby centrální banky by podpořily ochabující hospodářský růst.
Zapeklitější případ představuje varianta „credit rationing“. Sousloví, které představuje terminus technicus, by se dalo přeložit jako přidělování úvěrů. Jde o to, že úroková sazba do jisté míry přestává plnit funkci ceny na úvěrovém trhu. Pro banky přestává mít smysl zvyšovat úrokové sazby, pokud nedokáže dokonale rozlišit více a méně rizikové žadatele o úvěr, neboť pokud by zvýšily úrokové sazby, přihlásí se pouze ti rizikovější (negativní výběr) a v posledku se může snížit ziskovost bank. Právě jedním z rysů současné krize je segmentace trhu hypoték mezi několik mezičlánků (od hypotečního makléře až po CDO), mezi nimiž se informace o riziku může ztratit. Výsledkem této varianty by bylo, že snížení úrokových sazeb by mělo jen limitovaný dopad na objem úvěrů, a tedy i reálnou ekonomiku.
Nicméně aby měly kroky centrální banky smysl, je nezbytné vrátit důvěru na peněžní trh, který je jádrem celého finančního systému. Jinak léčba nižšími sazbami ani miliardami dodatečné likvidity nemusí zabrat. V tomto ohledu není ani tak důležité, zda dnes Fed sníží sazby o 25 nebo 50 bps, ale jak vyhodnotí situaci na finančních trzích a jaký naznačí směr své politiky. Současná situace představuje mnohem horší problém než vypaření technologické bubliny, asijské kýchnutí nebo ruský krach, týká se totiž bankovního sektoru, který představuje krevní oběh ekonomického organismu. Na Benu Bernankem leží těžší břemeno, než jaký kdy nesl jeho předchůdce Alan Greenspan.