Hledat v komentářích
Investiční doporučení
Výsledky společností - ČR
Výsledky společností - Svět
IPO, M&A
Týdenní přehledy
 

Detail - články
Čím výše se dostanou, tím hlouběji padnou

Čím výše se dostanou, tím hlouběji padnou

31.3.2008 14:05

Kauza Bear Stearns není u konce, ale již nyní je jasné, že se v mnoha ohledech zapíše do dějin. Pro mne jsou na ní nejzajímavější tři věci:

– flexibilita Fed v souvislosti s touto bankou,
– problematičnost odhadu hodnoty investiční banky – férové ceny v podobné situaci,
– a (s předchozím související) fakt, že ani „ti nejlepší z nejlepších“ na tom nejsou při odhadu stavu a hodnoty banky lépe, než běžný investor.

Mezi ty „nejlepší z nejlepších“ patří nejeden institucionální investor s celým analytickým týmem, ale i CEO banky. Jinak řečeno, Bear Stearns přesně ukazuje, že dost těžko mohou podobné instituci rozumět investoři, když jí nerozumí ani její CEO. Ten u podobně velké a složité instituce v podstatě neví, co se v ní na operační, dennodenní bázi děje. Nevěděl to ani J.Cayne z Bear Stearns - a mohl se tak v klidu do poslední chvíle věnovat svým koníčkům. Tato nevědomost ho pak stála mimo jiné pokles hodnoty jeho investice v bance z cca 1 miliardy dolarů na 61 mil. V podobné situaci byl i Stan O'Neal, nebo Charles Prince - ten např. rezignoval poté, co mu vysvětlili, jaké důsledky budou mít pro Citi put opce na likviditu.

Ale v podstatě u každé velké společnosti je nemožné, aby CEO měl vše pod kontrolou, v případě finančních institucí – a zejména investičních bank je toto ještě umocněno složitostí vlastních operací, finančních instrumentů (ve svém principu někdy až absurdních), apod. Jsou tak do značné míry černou skříňkou a to i pro jejich vrcholné vedení – a to ne proto, že by nedělalo svou práci dobře. Zároveň i to, co je pod jeho rozlišovací schopností, může firmu potopit.

Investiční banky za toto také „platí“ vysokou požadovanou mírou návratnosti, kterou investoři při investici do jejich akcií požadují. Pokud se spolehneme na betu, jako indikátor rizika (celý trh má betu 1), vidíme, že tyto instituce jsou velmi rizikové – namátkou: beta Goldman Sachs je na úrovni 1,8, Merrill Lynch 1,9, Morgan Stanley 1,9, Lehman Brothers 2,6 a Bear Stearns 2,6 (tj. tyto dvě jsou znatelně nad svými kolegyněmi – u Bear Stearns to evidentně bylo příliš „nad“). Jsou tedy cca 2x až 2,6x rizikovější než „průměrná firma na trhu. A dá se zde diskutovat, zda systematické riziko je zde tím jediným relevantním.

Výše uvedené je v pořádku v tom smyslu, že to výrazně jinak dělat nejde. Od určité velikosti firmy se musí delegovat, nelze mít pod kontrolou vše a je nutno prostě věřit kontrolním procesům a odpovědnosti podřízených. A vždy budou firmy, jako investiční banky, které v sobě mají v principu velkou míru rizika i na operační úrovni. Investoři by si měli být rizika vědomi a požadovat velkou míru návratnosti (a rozhodně neinvestovat jen do podobných institucí). Jediná věc, která podle mne v pořádku není, je gloriola mnohým CEO přisuzovaná, jimi živená a promítající se do velikosti jejich odměn. Díky osobním i zprostředkovaným zkušenostem dokonce věřím, že existuje silný negativní vztah mezi schopnostmi vedení a mezi snahou-touhou být vnímán jako schopný-výjimečný vedoucí, či vůdce

Pozn.: Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.

 


Váš názor
  •  
    31.3.2008 18:50

    Souhlasím s tím, že CEO a nejenom v bankách jsou přeceněné figury a jejich odměny nemají reálný základ. Pracuji pro globální firmu jejíž CEO vládne z Dallasu, naši pobočku, za dobu co v ní pracuji, navštívil dvakrát. Každá jeho návštěva vzbudila v našich velkovezírech naprostou paniku, která vedla až k absurditám, jako byl nákup čerstvé zelené trávy (ve formě drnů) z nedalekého fotbalového hřiště a její rozmísťovaní okolo továrny, povinné vystěhování parkoviště po němž poté projížděly čistící vozy a leštily asfalt na leskle černo a co vše se dělo uvnitř závodu ani nepíšu bo by tomu nikdo neuvěřil.... Celkově se náklady na reprezentaci továrny před očima vůdce se blížily milionu korun. Jaký má potom CEO, pro kterého se předvádí takováhle potěmkináda, mít soudný přehled o stavu firmy, kterou vede? Lokální velkovezírové, kteří se běžně chovají jak páni světa a svými passaty na hlíně f kůži a metle si běžně dojíždějí na devátou na šichtu jsou v momentu jeho návštěvy v 6 ráno v práci a pilují z paměti naučené prezentace a jsou úlisní tak že by je nepředčil ani Smidrs ze Simpsnů, protože mají určité tušení, že rozladit vůdce může znamenat - vrátit klíče od passata a okusit kouzlo života s průměrnou mzdou. Co potom ve skutečnosti takový CEO doopravdy o firmě ví? Jak má postřehnout že něco není v pořádku? Kdo dostane šanci mu to říct? A má vůbec někdo chuť a odvahu mu to říct?
    Marduk
Aktuální komentáře

Související komentáře
    Nejčtenější zprávy dne
    Nejčtenější zprávy týdne
    Nejdiskutovanější zprávy týdne
    Denní kalendář hlavních událostí
    Nebyla nalezena žádná data