Čína nepřímo uznala, že její model, který v posledních desetiletích poháněl ekonomický vzestup země, vykazuje známky napětí. Pro letošní rok totiž stanovila svůj nejskromnější růstový cíl od roku 1991, když počítá s tím, že HDP poroste v rozmezí 4,5 až 5 procent. Jedná se o první snížení cíle od roku 2023, všimla si agentura Bloomberg.
„Úkol přechodu na nové růstové motory je značně náročný. Nerovnováha mezi silnou nabídkou a slabou poptávkou je výrazná, tržní očekávání jsou slabá a v klíčových oblastech existuje mnoho rizik a skrytých nebezpečí,“ přiznal ve čtvrtek premiér Li Čchiang během svého projevu v Pekingu.
Centrální roli v této transformaci hraje snaha Číny podnítit vyšší spotřebu běžných domácností, zejména proto, že rostoucí obchodní protekcionismus ohrožuje továrny, které dlouhá léta poháněly růst Číny. Exporty se podílely přibližně jednou třetinou na loňském pětiprocentním růstu, což byl nejvyšší podíl od roku 1997.
Přesto se objevuje jen pár náznaků toho, že Peking hodlá výrazně navýšit opatření na podporu spotřeby. Zpráva parlamentu o fiskálních plánech na dalších pět let zachovává pro letošek fiskální stimul zhruba na stejné úrovni jako loni, přičemž vláda snížila dotace na nákupy spotřebního zboží.
Financování výměnného programu, který podporoval obyvatele ve výměně starých spotřebičů a vozidel za nové, bylo sníženo na 250 miliard jüanů (34 mld. USD) z předchozích 300 miliard. Stalo se tak nejspíš proto, že přitažlivost programu mezi obyvateli, kteří čelí nejistotě v zaměstnání a slabému růstu mezd, klesá. Jejich majetek, uložený převážně v nemovitostech, totiž dále klesá kvůli víceletému mohutnému propadu na realitním trhu.
„Posun směrem ke spotřebě se pravděpodobně neuskuteční, pokud nebude nejprve stabilizován realitní sektor,“ řekl Bloombergu Carlos Casanova, hlavní ekonom pro Asii ve švýcarské bance Union Bancaire Privée v Hongkongu.
Navzdory prohlubujícím se problémům na trhu s bydlením ale zůstává rétorika Pekingu týkající se podpory tohoto sektoru do značné míry nezměněná. Vláda stejně jako loni slíbila jen „stabilizaci“ trhu, nikoliv explicitní obnovu.
O větších vládních stimulech (a případné změně v projekci ekonomického růstu) by mohla rozhodnout výše amerických cel uvalených na čínské zboží. O konkrétní sazbě by mohl rozhodnout summit mezi čínským prezidentem Si Ťin-pchingem a jeho americkým protějškem Donaldem Trumpem, který se má uskutečnit na přelomu března a dubna.
Zpráva o fiskálních plánech parlamentu zároveň neodhaluje žádné okamžité plány na posílení nedostatečně rozvinutého sociálního systému, který podle ekonomů brání obyvatelům ve větším utrácení. Spotřeba domácností tvoří přibližně 40 procent čínské ekonomiky, což je hluboko pod globálním průměrem, jenž se pohybuje mezi 55 a 60 procenty a je typický pro vyspělé země.
„Přestože vláda tvrdí, že chce ekonomiku více orientovat na spotřebu, konkrétní politické kroky k tomu zůstávají velmi zdrženlivé,“ uvedl Julian Evans-Pritchard, hlavní ekonom pro Čínu ve společnosti Capital Economics.
Technologická soběstačnost a AI mají přednost
Místo širokého stimulu Peking sází na rozvíjející se sektory, které mají zajistit dlouhodobý růst. Podle návrhu ekonomického plánu si vláda klade za cíl průměrné roční zvýšení výdajů na výzkum a vývoj o sedm procent až do konce desetiletí.
Priority jsou z dokumentu zřetelné. Podpora domácího trhu prostřednictvím spotřeby a investic se umístila až na čtvrtém místě hlavních úkolů. Před ní jsou budování moderního průmyslu, dosažením technologické soběstačnosti a digitalizace ekonomiky. AI a digitalizace se tak v prioritách staví nad domácí poptávku.
Samotná AI je označena za „transformační sílu“ a “pilíř národní strategie” pro modernizaci ekonomiky, přičemž plán do roku 2030 zahrnuje rozvoj v AI modelech, automatizaci, robotice a inteligentních průmyslových systémech.
Dlouhodobě známou a snad nejvyšší prioritou je pak dosažení samostatnosti ve výrobě špičkových polovodičů.