Jako naprostý laik nemohu hodnotit vztah stávající situce k LIBOR či TED, ale nemám důvod tomuto výkladu nevěřit. Již vloni bylo na Patrii publikováno více článků zabývajících se tématem "kam to vlastně spěje" a každý si musí udělat názor svůj. Pokud bych teoretizoval, strukturu čtenářů a uživatelů Patrie lze rozčlenit do mála skupin. Skupina první - "čtenáři ze zájmu" - mohou brát situaci i článek s nadhledem. Skupina druhá - "čtenáři pasivní investoři" (otevřené akciové podílové fondy) - mohou propadnout panice v případě, že by v průběhu několika nadcházejících let potřebovali směnit podíly za hotovost. Skupina třetí - "čtenáři aktivní investoři" (přímé povely k obchodům s akciemi) - mohou propadnout panice v případě, že nemají hotovost na budoucí nákupy. Skupina čtvrtá - "obchodníci s CP" - určitě nechtějí za žádnou cenu propadnout panice a kumulují zdroje na budoucí nákupy. Všechny skupiny chtějí vytvářet zisk, ale málokdo chce uvěřit tomu, že právě on sám by měl skončit ve ztrátě. Přitom jinak to není možné. Čtenáři Patrie měli minimálně celý JEDEN rok na to, aby si udělali svůj názor na situaci a případně změnili investiční strategii, já "čtenář ze zájmu" to udělal prodejem všeho mého mála osmého září t.r. a jsem tomu rád. Čtenáři Blesku a MFDnes ještě o prázdninách měli podle redakcí jásat nad levnou zahraniční dovolenou, aby po návratu z ní rychle vystřízlivěli. Je to na každém jedinci, jak se rozhodne interpretovat to co čte a slyší. To co mě tíží, to je to, že si nemohu ze všech médií udělat zcela jasný názor na to, co je hlavní příčinou kolapsu ekonomik. Zatím mě to vychází na to, že fenomén peněz si stvořil průmysl sám pro sebe, čímž se odtrhl od reality životních potřeb. Pozvolna se přešlo od diktátu spotřebitele k dnešnímu diktátu výrobce. Pokud se jako přičina finanční krize uvádí hypoteční krize v USA, tak to není celá pravda. Před propuknutím krize hypoték se dostal do krize americký dolar, před ním to byl automobilový průmysl atd.atd. Takže příčin bude asi celý řetězec, ale začínají u změn chování spotřebitele, přičemž ten americký přestal být jako první schopen bezhlavě utrácet za doma vyrobené zboží, když to z dovozu bylo nejprve kvalitnější a pak zejména levnější. Problémy se vyhrotily v době oslabení dolaru, kdy americký spotřebitel již dávno zapomněl vyrábět ekvivalent čím dál dražšího dováženého zboží, ale to čím dál dražší zboží přestal být ochoten platit. Jestlipak si ten americký spotřebitel náhodou nezvykl na to, že bez práce dostane koláče a bude k tomu stačit patent na rozum, dobrý právník a bezstarostnost o budoucnost prezentovaná už v seriálu Dallas. Jedna strana mince je vysvětlení a druhá je pochopení. Vysvětlení změny chování by bylo. Pochopení člověk také lehce najde, když si uvědomí, že historie toho národa začala před několika lety. Přijeli, usadili se, vzali si co chtěli, aby to pak prodali a někteří na tom i zbohatli. Od války Severu proti Jihu se všechny další velké odehrály mimo ně, většinou s jejich zbraněmi. Hodně dlouho platí teze, že co je pro armádu zastaralé, to se pustí civilistům. Takže americký zbrojní průmysl byl v poválečné době schopen financovat spotřebu. Firmy rostly. Investice se hrnuly. Kapitál se mohl přetrhnout, aby našel v americe uplatnění. Nejprve stačil růst ceny hodnoty akcií, pak se přidal dividendový výnos, pak se přešlo na nálady trhu, protože všechno už bylo málo. Jde jen o interpretaci. Řečnická otázka závěrem - má smysl investovat dnes do akcií, když stejně platí pravidlo silnějšího, který přijde a trumfne ostatní? Když na to nemá peníze, tak si ty peníze vezme od všech ostatních, od každého právě tolik co snese ztratit. A když už mu nikdo peníze nechce půjčit, tak si to prostě přijde vzít? Akcie - to je nedotknutelné osobní vlastnictví, tedy spíš kdysi bylo. Akciový trh dnes je spíš jenom dramatická hra, na kterou je lépe se dívat, než ji hrát. Lidi mají přece rádi senzace, jenomže střední třída ji dnes hrát musí, ačkoliv TEĎ nechce. Ti chudí na to neměli a mít nebudou a ty 3% bohatých to na životě nepoznají. Je to hra, ale dnes spíš gambling.
Mudrc
