Gregory Mankiw, bývalý poradce Bílého domu, a Kenneth Rogoff, který byl hlavním ekonomem Mezinárodního měnového fondu, tvrdí, že volnější přístup k inflaci by usnadnil život dluhem zatíženým spotřebitelům a vládě v USA. Vyhlídka na vyšší růst cen by také mohla pomoci ekonomice tím, že by Američané začali utrácet hned, spíše než později. Kenneth Rogoff, citovaný agenturou Bloomberg, např. říká: "Jsem pro 6% inflaci alespoň na pár let … pomůže nám s procesem oddlužení."
Monetární politika v USA se sice díky krizi pustila i do předtím málo probádaných vod, výše uvedené je ale zatím zřejmě jeden z nejrazantnějších navrhovaných kroků. Uvedená pozitiva mají přirozeně i druhou stranu mince – jen vážné hovory o podobném cíli na (polo)oficiální bázi mohou vést k posunu inflačních očekávání, mohly by vystrašit investory držící fixní instrumenty (vyšší inflace je pro ně vlastně zvýšená daň z jejich investice), ohrozit dolar a vyvolat nestabilitu v ekonomice. Zvyšuje se také riziko inflace vyšší, než požadované, jejíž vymýcení je potom velmi nákladné.
Živnou půdou pro podobné úvahy je to, že Fed se nyní zaměřuje na prevenci deflace - poklesu cen, způsobujícím těžkosti se splácením dluhů a vybízejícím k odložení nákupů. K tomu se nyní rychlým tempem zvyšuje nezaměstnanost. Díky tomu přistoupil k poměrně agresivní měnové politice jak na bázi kvalitativního, tak kvantitativního uvolňování. Pokušení dostat se z vysokých dluhů ven vysokou inflací pak není ničím novým a v souvislosti s USA na něj bylo také upozorňováno – známé je např. přirovnání této ekonomiky k Zimbabwe Marcem Faberem.