Podle Mohameda El-Eriana, výkonného ředitele Pimco, se nyní nacházíme v bodě největšího zmatku v dlouhotrvajícím přechodném stádiu globální ekonomiky a trhů. Opustili jsme režim celosvětového růstu, který byl tažen především dluhem financovanou spotřebou Spojených států, zatím jsme však nedosáhli vyrovnanějšího, i když třeba pouze anemického růstu. A množí se známky nepochopení současné situace. Roste počet analytiků, kteří zaměňují cyklus zásob a vliv stimulů za oživení typu V pokračující v příštím roce a i v dalších letech. Setrvačnost smysluplné reformy finančního systému se ztrácí, přestože je jasné, že finanční aktivita předstihla regulační rámec. A některé banky se vracejí ke špatným zvykům, které je téměř zničily.
Tento vývoj odráží náš celkově neadekvátní analytický pohled na celou situaci, který, jak se zdá, podporuje důraz na krátké období a nese sebou i problémy dobře zdokumentované behaviorálními ekonomy – jako například špatná formulace problémů spojená s neochotou zpochybnit dřívější postupy. Vzhledem k tomu bychom měli věnovat pozornost varování Mervyna Kinga. Minulý měsíc tento guvernér Bank of England bez obalu uvedl: „Jde o úroveň, hlupáci – nejde o růst, ale o úroveň.“ Investoři zatím neakceptovali jeho názor, že záleží na absolutních úrovních zisku, dluhu, bohatství a nezaměstnanosti, ne pouze na jejich změně. Budou to však muset brzy udělat. Analýza klíčových úrovní globální ekonomiky totiž ukazuje na důležité odchylky mezi požadovanou a současnou úrovní. Výhled pro většinu zemí bude i nadále veden úrovněmi klíčových proměnných, ne rychlostí jejich růstu.
Vezměme v úvahu 4 příklady:
Za prvé: Zadluženost spotřebitelů se zvláště ve Spojených státech a Velké Británii stále drží na příliš vysoké úrovni v poměru k očekávaným příjmům a dostupnosti úvěru. Tato nekonzistence vrátí zpět každý udržitelný odraz v této nejdůležitější části agregátní poptávky.
Za druhé: Některé bankovní rozvahy jsou stále příliš zadlužené na to, aby s nimi byli regulátoři nebo jejich vlastní manažeři spokojeni. Tato situace jim zabrání půjčovat reálné ekonomice v době, kdy některá odvětví (např. komerční nemovitosti, ale také rezidenční sektor) stále požadují výrazné refinancování a kdy spotřebitelé potřebují čas na zmenšení svého přebytečného dluhu.
Za třetí: Nezaměstnanost vzrostla vysoko nad očekávání a pravděpodobně se tam po delší dobu udrží. Bude trvat roky, než se v USA vrátí na svou přirozenou úroveň i poté, co takto vzrostla. To omezí oživení na straně poptávky a investic a ohrozí politickou podporu strukturálním reformám.
A nakonec: Veřejný dluh vzrostl tak, že vyvstávají obavy ohledně jeho budoucího vývoje. Mohlo by dojít k omezení efektivity budoucích stimulů, stejně jako se tak komplikuje tvorba strategií exitu. Tento stav by také mohl snížit schopnost Spojených států levně financovat své velké deficity tím, že podkope pozici dolaru jako světové rezervní měny i atraktivitu finančních trhů v této zemi.
Zmíněné úvahy podtrhují nekonzistenci mezi současnými cenami na trzích a realitou, které čelí společnosti a ekonomiky. Ať se již jedná o akcie či korporátní dluhopisy, tyto trhy očekávají v roce 2010 silný růst, zisky by se měly zvyšovat díky rostoucím tržbám, ne díky dalšímu snižování nákladů, které jim pomohlo během uplynulých šesti měsíců. Spoléhají tak na to, co se pravděpodobně ukáže jako velice prchavý scénář vysokého růstu roku 2010. Čím déle bude trvat přechod na správný způsob uvažování, který pracuje s úrovněmi a ne jen s růstem, o to větší bude riziko zklamání.
(Zdroj: Pimco)