Druhá polovina minulého týdne bylo něco, co se na kapitálových trzích vyplatilo pozorovat z houpacího křesla a se sklenkou dobrého koňaku v ruce. Jenom tak jste totiž mohli být ušetřeni situace, kdy se údivem či smíchem udeříte čelem o desku pracovního stolu a způsobíte si nemilé zranění.
V okamžiku, kdy všichni aktivní účastníci trhů doslova „viseli“ na obrazovkách informačních agentur Bloomberg či Reuters a toužebně očekávali jasné, rozhodné a hlavně vyčerpávající stanovisko představitelů EU, dostali jenom bezobsažné tlachy ve smyslu obecné podpory a důvěry ve striktní plnění naplánovaných reforem. Tomuto rozbředlému stanovisku předcházelo několik kol záhadně uniknuvších a později stejně záhadně dementovaných zpráv o více či méně unilaterální pomoci ze strany Německa. Některé agentury byly dokonce tak dobré, že zprávy o záchraně Řecka dementovaly ještě dřív, než byly oficiálně vydány.
Vzhledem k tomu, že „kauza Řecko“ začala žít vlastním životem, neškodilo by možná malé shrnutí toho, o co vlastně jde. Řecko v letošním roce musí refinancovat 53 miliard euro, které jsou ve formě státních dluhopisů splatné. Do současnosti se jim podařilo upsat „pouze“ 8 miliard, navíc za ne zcela povzbudivých finančních podmínek. Příští měsíce, zejména období dubna a května, však mohou přinést další eskalaci problémů. V této periodě bude Řecko potřebovat upsat dalších 20-25 miliard eur dluhopisů a není vůbec jisté, jak je bude trh přijímat. Kromě jiného také proto, že Řecko a zájem o jeho dluh je držen nad vodou díky liberální likviditní politice Evropské centrální banky. Ta by však – pokud půjde vše podle plánu – měla skončit k poslednímu březnu tohoto roku.
Druhým nezanedbatelným rizikem je stav evropského bankovního sektoru jako takového. Evropské komise odhaduje, že mezi roky 2009-2010 bude třeba odepsat 200-400 miliard euro špatných aktiv. Pokud by došlo k rozšíření „řeckého“ problému na ostatní země „Club Med“ – Itálie, Portugalska a Španělska s možným přesahem na státy jako Belgie, Francie a Rakousko - dopady by byly nedozírné. Velmi pravděpodobně by se zakymácely i relativně stabilní bankovní systémy, jako ten německý a francouzský. Podle Bank for International Settlements je expozice jenom německých bank na Řecko a Španělsko 44 resp. 311 miliard Euro. V případě Francie jde o 86 resp. 207 miliard euro.
To není čas pro váhavé střelce…
P.S. Gratulace Martině Sáblíkové ke zlaté medaili. Už se těším na tu záplavu článků nadepsaných „Máme zlato!“ nebo „Martina Sáblíková nám vyhrála zlatou!“ Máme starou bačkoru – zlatou medaili si vydřela jenom ona, společně se svým trenérem. My před ní můžeme jenom smeknout…veni, vidi, vici !
Hezký týden přeji,