V průběhu krizí se vyjasní řada věcí. Jednou z nich může být vztah finančních trhů, médií a veřejnosti. Ve vyspělých zemích jsou vztahy mezi uvedenými institucemi sesazeny mnoha desítkami let koexistence. V naší mladé tržní ekonomice nikoli. Z toho plyne řada omylů a nepochopení. Zde je několik ukázek:
Kdo je bez viny … Častým terčem bývají prognózy. Čím jiným také začít po překvapení u minulého týdne. Proč vůbec vznikají, když se jejich tvůrci už zase spletli? Jednoduše proto, že je po nich poptávka. Finanční trhy, lidé a firmy na nich působící potřebují předpokládaný vývoj inflace, úrokových sazeb, firemních zisků atd. z řady důvodů. Ať již jde o krátkodobé investice na trzích nebo fúze či akvizice. Pokud nebude poptávka, nebude se nikdo muset zabývat něčím tak nejistým, jako jsou prognózy.
Za každým odhadem stojí pravděpodobnost jejího naplnění. Hezkou ukázkou jsou vějířové grafy ČNB. Prezentace pouze jediného čísla představuje zkratku s implicitním předpokladem, že nejde o stoprocentní odhad, ale že za ním stojí Gaussův nebo nějaký jiný kopec. Bez pochopení této skutečnosti, je zbytečné o prognózách diskutovat. Zvláště pokud je k dispozici pouze dílčí a předběžná informace.
Z komára velblouda... Dejme tomu, že si všichni uvědomujeme nejistotu, v níž žijeme. Potom je správné si vyhledat informaci o úspěšnosti prognóz. Přeci jen z jednoho kýchnutí se nedá diagnostikovat zápal plic. Jak je to u krátkodobých předpovědí, které zajímají zejména finanční trhy? Průměrná odchylka mediánu odhadů růstu HDP od prvního zveřejněného výsledku činí 0,7 procentního bodu. V případě inflace je to 0,2 procentního bodu, míry nezaměstnanosti 0,1 procentního bodu, růstu průmyslové výroby 2,5 procentního bodu a měsíční obchodní bilance 3 miliardy korun. Tolik inspirace pro toho, kdo bude chtít přechytračit trh.
Jako koza petrželi... Ekonomie má mnoho podob. Jinak se „dělá“ v centrální bance, jinak na univerzitě a zcela jinak na finančních trzích. Občas dojde k prolnutí. To je samozřejmě dobře, všichni se mohou vzájemně obohatit. Někdy ale dojde k nešťastným přešlapům. Příkladem mohou být některé pokusy lidí z akademické sféry věnovat se aktuálnímu dění na trzích. Často přitom zmotají termíny a informace z ekonomiky a finančních trhů takovým způsobem, že to může čtenáře či posluchače přivézt pouze k falešnému poznání. Někdy se stane, že si například pletou data v běžných a stálých cenách, nerozumí terminologii finančních trhů, nebo jako Ameriku objeví fakta a souvislosti, která jsou pro lidi na trhu běžnou rutinou. Praktická ekonomie je zkrátka jiné řemeslo než akademické bádání či pedagogická činnost. Člověk nemůže stihnout vše, vědecky zkoumat, sledovat aktuální ekonomický diskurs, pravidelně a extenzivně vyhodnocovat současné ekonomické dění, pozorovat chování finančních trhů atd. Trader nebo salesman se zpravidla nehonosí doktorskými tituly, vysokoškolský profesor nemusí rozumět současnému dění více než lidé na trhu. Ideální je samozřejmě obojí, ale takových lidí je jako šafránu.
Americké hypotéky v Horní Dolní?... To mě přivádí k třetí myšlence. Dělba práce je užitečná věc. Je opravdu nesmysl, bohužel častý a oblíbený, vyčítat komukoli z Čech a Moravy, že nepředvídal americkou hypoteční krizi. Ve finančních skupinách obvykle mají lidé na starost určitou zemi, region nebo sektor. Americkým trhům, ekonomice a jejich rizikům se věnují jiní lidé, než ti, kteří sledují střední Evropu.
Zároveň ovšem často trvá, než se dostane pozornosti domácím varováním. O problémech s regulovaným nájemným, potížích s penzemi, problémech fiskální politiky, pokřivujícím vlivu investičních pobídek atd. se ví dlouho, ale pozornosti se jim dostane zpravidla později. O to víc je zarážející bagatelizace některých problémů (jako například deficitu vládních financí), s níž se lze někdy setkat.
Velké oči... Poslední poznámka se týká přehnaných očekávání. Jedním z aspektů je výše uvedený omyl o nestochastickém charakteru předpovědí. Nicméně platí to i v širším kontextu. K ekonomii (a ekonomům) se vzhlíží, jakoby dokázala řídit svět a umožnila porozumět tajemství vesmíru. Uveďme věci na pravou míru. Ekonomie by měla pomáhat v materiální oblasti života tím, že hledá a nachází odpovědi na tři základní otázky: Co vyrábět? Jak to vyrábět? A jak výsledek rozdělit ve společnosti? Všechny ostatní otázky, které si klade, jsou podmnožinou těchto témat. Za hranicemi těchto otázek, hledejme odpovědi u někoho jiného. Korekce těchto očekávání finanční krizí přišla vhod.