Na konci osmdesátých let dvacátého století přišla americká vláda s dalším plánem restrukturalizace dluhu rozvojových zemí. Jednalo se převážně o jihoamerické země, ale do této skupiny byly zařazeny také dva státy středoevropské: Polsko a Bulharsko. Maďaři, přestože zadluženi během Kadárovy éry, nebyli součástí tohoto řešení. Podstatou Bradyho plánu, jak se tato restrukturalizace dnes nazývá, bylo vyvedení neperformujících úvěrů vůči postiženým zemím z bilancí bank a jejich přetransformování na dluhopisové instrumenty. Současně došlo k odepsání části dlužné částky. Fakt, že se Maďarsko této akce nezúčastnilo, působil v budoucnu jako koule na noze. Ani levicové, ani pravicové vlády, které se několikrát vystřídaly u kormidla, nebyly přímo vzorem fiskální střídmosti. Stabilní směnný kurz maďarského forintu bylo možno udržet pouze díky krátkodobému spekulativnímu kapitálu, který využíval vysokých úrokových sazeb. Když říkám vysokých, míním tím vysokých i v rámci středoevropského regionu.
Soukromý sektor si najde skulinku, jak obejít jakoukoliv překážku. V případě vysokých maďarských úrokových sazeb se tímto trikem stalo financování v cizích měnách. Představme si, že úrokové sazby v domácí měně na modelový úvěr, například hypotéku, jsou jedenáct procent. Sazby na podobný úvěr v eurech jsou, řekněme, poloviční. Pokušení je značné a většina věřitelů mu podlehne. Půjčí si místo v domácí měně v měně cizí. Tímto krokem, pokud nemají dostatečné příjmy v zahraničí, se trvale odsuzují k otevřené FX pozici, jelikož celý úvěr musí prodat do domácí měny a věřit, že v době splátek, kdy cizí měnu budou nakupovat, bude kurz na stejné nebo příznivější úrovni. Pokud se tak nestane, oslabení v řádech jednotek procent smaže veškerý pozitivní efekt z rozdílu úrokových sazeb. Rakouské banky jsou tradičně velmi angažované v maďarské ekonomice a v jejich portfoliích je velké množství podobných cizoměnových úvěrů, rozdaných v Maďarsku v posledních „tučných“ letech. Každá fluktuace kurzu EUR/HUF směrem nahoru působí jako sůl do otevřené rány rakouských bank, jelikož špatná platební morálka klientů v důsledku slabé měny se dříve či později projeví sníženou bonitou úvěrů. Nešťastné páteční prohlášení maďarské vlády (spolu s bearish náladou na akciovém trhu) tak logicky zapříčinilo hrozivý propad akcií téměř o deset procent (čtěte ZDE).
Historie maďarského trhu dokazuje ještě něco jiného. Ani vlastní měna, ani vlastní úroková politika nezachrání žádnou ekonomiku před hrozbou defaultu, pokud její fiskál nedodržuje pravidla střídmosti a zdravého rozumu.