Historie ukazuje, že pokud vládní dluh vzroste jako důsledek krize či války, má to nevyhnutelné důsledky. Buď bude smazán pomocí inflace, nebo přijde default, záleží jen na tom, zda si vláda půjčila v domácí měně nebo v zahraničních měnách. V prvním případě přijde pravděpodobně inflace, ve druhém default. Pro CNBC to uvedl Niall Ferguson, profesor a historik na Harvard University.
Podle profesora je tento vývoj patrný v jižní Evropě a v Irsku, další země budou následovat. „Přijde to do Japonska a poté do Spojených států,“ uvedl. Pokud nepřijde „velká změna v daňové politice“, dojde tak s jistotou na změnu vnímání rizikovosti vládního dluhu. Ani to, že dolar je hlavní rezervní měnou, neposkytuje Spojeným státům neomezený prostor v oblasti zadlužování. Již nyní „explodují“ úrokové náklady jako podíl na celkových federálních daňových příjmech; za třicet let by se při současném tempu zadlužování tento poměr teoreticky mohl dostat až na 58 %.
Ferguson míní, že Paul Krugman, který je silným zastáncem masivního fiskálního stimulu, dělá tu chybu, že vnímá ekonomiku USA tak, jako by byla jediná na světě. Není to však izolovaná ekonomika a její otevřenost znamená, že ovlivňuje celý svět. I hovory o kvantitativním uvolňování podle profesora „naprosto podhodnocují“ vliv, který by tento krok měl na globální ekonomiku. Nová likvidita by podle něho neskončila v USA, ale vyhnala by nahoru ceny komodit a způsobila další nezamýšlené následky.
Hlavním trendem na měnových trzích bylo postupné oslabování dolaru, které bylo během krize přerušeno útěkem do bezpečí. Nyní je tato měna zpátky u tohoto trendu, což znamená špatnou zprávu pro všechny ostatní. Čína a USA podle profesora sledují politiku, která je výhodná pro obě země, ale škodí ostatním. Tato „Čínamerika v akci“ totiž znamená, že dolar oslabuje a renminbi je na něj víceméně navázán.
(Zdroj: CNBC)