Pokud nevíte, čeho se v příštím roce bát nejvíc, není marné začít u státních dluhopisů. Jejich výnosy totiž začínají růst, a to nejen v případě notorických marnotratníků na kraji eurozóny, ale ve všech rozvinutých ekonomikách. Během prvních dvou prosincových týdnů vystřelily španělské desetileté obligace na 5,5 %, což je více než desetileté maximum. V případě amerických treasury bondů došlo k nárůstu na 3,5 %, šestiměsíční maximum. Dokonce i německé bundy se dostaly na 3 %, což je výnos naposledy zaznamenaný během květnové „řecké“ paniky. Skutečnost, že současně rostou náklady bezproblémovému jádru i zadlužené periferii, vybízí k dvěma otázkám: Stojí za rostoucími výnosy podobné faktory? A nejsou náhodou předzvěstí všeobecného krachu na trhu s dluhopisy?
Pesimisté tvrdí, že vývoj posledních čtrnácti dnů odráží obavy z americké fiskální šlamastyky, do níž se země řítí i kvůli nedávno ohlášeným pokračujícím slevám na daních pro bohatší domácnosti. Nižší daně během následujících deseti let stát připraví o zhruba 800 mld. USD a podle mnohých jsou nevyvratitelným důkazem opuštění jakékoli fiskální disciplíny. Růst německých nákladů financování dluhového břemene si zas věštci zkázy spojují s obavami o to, kolik za udržení eurozóny pohromadě Německo nakonec zaplatí.
Optimisté naproti tomu namítají, že rozsah pohybů na dluhopisových trzích a jejich dynamika se v případě jádra (Německo) a periferie (Řecko, Portugalsko atp.) zásadně liší. Investoři už možná jižnímu křídlu pranic nevěří, ale rostoucí výnosy amerických a německých obligací – z extrémně nízkých hodnot na pouze nízké – jen odrážejí lepší vyhlídky na ekonomický růst. S hospodářským oživením klesá riziko deflace, rostou soukromé investice a Fed pravděpodobně upustí od dalších kol QE. Všechny tyto posuny tlačí výnosy dluhopisů vzhůru, ale jsou spíše důvodem k radosti, a ne depresi.
Zatím se zdá, že za zvýšenými výnosy stojí spíše ty pozitivnější faktory. Obzvlášť ve Spojených státech rally na akciovém trhu, posilující dolar a absence rostoucích credit default swapů (zajištění proti bankrotu) naznačují, že k nedávným výprodejům dluhopisů investory přinutily spíše růžovějící růstové vyhlídky, nikoliv strach z rozpočtových deficitů.
Avšak zdání klame. „Trh na steroidech“ může podlehnout lecjaké iluzi. Nejde jen o ojedinělý fakt, že centrální banky se stávají stále důležitějšími hráči na trhu s dlouhodobými dluhopisy. Panuje také (mylná) představa o bankrotu jako o velmi nepravděpodobném scénáři vývoje. Věřitelé jsou nyní zmateni, jelikož jim vlády, zejména v eurozóně, nabízí garantované výnosy v krátkém období, ale z hlediska střednědobé perspektivy možnost výrazných ztrát.
Vlády bohatých zemí mají dnes mnohem více dluhů než před krizí. Při průměru 70 % HDP je typická rozvinutá ekonomika oproti roku 2007 o polovinu více zadlužená. Do toho přichází klesající růstová dynamika a vyhlídky na další schodky veřejných financí, a jako dezert nemalé množství krátkodobého dluhu, který bude třeba zanedlouho splatit. Podle Institutu mezinárodních financí (IIF) budou Spojené státy příští rok od ochotných věřitelů chtít získat 4 biliony dolarů, Evropa asi 3 biliony a Japonsko částku odpovídající víc než polovině jeho HDP.
Za této delikátní situace je jisté jen jedno: výnosy státních dluhopisů budou růst a ani ty nejsolventnější státy si nemohou dovolit ignorovat riziko krize na dluhopisových trzích. Pokud se vládám nepodaří předložit důvěryhodnou strategii oddlužení a fiskální odpovědnosti (v případě Evropy plán „jak dál s eurem“), mohla by věřitelům rychle dojít trpělivost.
(Zdroj: The Economist)