Známý hodnotový investor Jeremy Grantham v rozhovoru pro WealthTrack uvedl, že obvykle se na akciovém trhu objevují jen mírné záblesky toho, jaký by mohl být další vývoj. Nyní je situace odlišná, protože se neobjevují ani tyto záblesky. Toto období začalo pandemií, kdy byla ekonomika mohutně stimulována a „hodně peněz se dostalo do rukou podivným lidem“. Ti podle investora „seděli doma a neměli na práci nic jiného než spekulovat na akciovém trhu.“ „A je tomu tak stále,“ míní Grantham.
Vedle uvedeného vlivu pak na trhy působí téma umělé inteligence. Investor v této souvislosti poukázal na předchozí korekci, která mohla být medvědím trhem, nebýt toho, jak prudce začaly růst akcie sedmi velkých technologických firem. Ty pak za sebou táhly i zbytek trhu a tento vývoj „šel proti všem běžným reflexům“. K tomu se přidává vliv celních válek a celkově tak na trhy působí tři faktory, z nichž každý sám o sobě dokáže eliminovat možnost nějakých smysluplných predikcí dalšího vývoje. V současném prostředí tak existuje i široká škála názorů na to, zda se dostaví recese.
Podle investora je nyní dobré „být opatrnější než jindy“ a mít „větší respekt k riziku“. K tomu dodal, že podle něj je vypovídající tzv. Hussmanův poměr, který dává do souvislosti kapitalizaci akciového trhu mimo finanční sektor a celkovou přidanou hodnotu. Toto měřítko ukazuje, že trh má nyní vyšší valuace než v roce 1929. „A ukazuje, že trh by mohl klidně oslabit o 50 % a stále by se pohyboval v rámci historických mezí, nešlo by o žádné kolosální dno.“
Grantham poukázal v souvislosti s valuacemi i na to, že „trhy rády započítávají stejnou věc dvakrát“. Míní tím to, že na vrcholech se akcie obchodují s vysokými valuacemi a zisky jsou zároveň vysoko kvůli velkým maržím. Dno trhu je zase charakterizováno nízkými valuacemi, které se navíc počítají z nízkých zisků. Za skutečné „kolosální dno“ pak investor považuje například trh v roce 1974 a 1982, kdy se akcie obchodovaly s cenami blízko sedminásobku zisků. K tomu Granthama připomněl rčení, podle kterého „trhy mohou zůstat iracionální déle než investor solventní“. Investor tak může správně odhadovat budoucí směr trhů,. Načasování pohybu ale může být takové, že vývoj jej donutí své pozice uzavřít ještě předtím, než se odhadovaný vývoj dostaví.
Grantham v uvedené souvislosti zavzpomínal na rok 2000. Před ním dosahovaly poměry cen k ziskům hodnot kolem dvaceti, pak se dostaly na 25 a dokonce na 30 a investoři si mohli myslet, že tím už to musí skončit. Jenže valuace rostly ještě nějakou dobu dál a obrat přišel až s PE u 35. K tomu je důležité, že růst valuací doprovázel růst zisků a když valuace vzrostly o 50 %, zisky mohly jít nahoru o 20 % a celkově to představuje mohutné zvýšení cen akcií. „Není způsob, jak v takovém prostředí vědět, co se stane.“
Zdroj: WealthTrack