Čínský ekonomický růst v prvním čtvrtletí mírně zpomalil, inflace ale v březnu zrychlila na nejvyšší úroveň za necelé tři roky. Meziroční růst HDP dosáhl 9,7 %, v posledním čtvrtletí minulého roku šlo o 9,8 %. Meziroční růst spotřebitelských cen dosáhl v březnu 5,4 %, přitom v únoru 4,9 %. Blog Real Time Economics přinesl několik reakcí ekonomů na tato poslední čísla:
Alistair Thornton a Xianfang Ren z IHS Global Insight uvádějí: Silného růstu bylo dosaženo i přes široké spektrum kroků směřujících k utažení politiky, vláda by tak mohla získat důvěru pro agresivnější boj s inflací. Další utahování není třeba dlouze ospravedlňovat.
Lu Ting z Bank of America-Merrill Lynch se domnívá, že ekonomický růst Číny je silný a stabilní, inflační tlaky zvýšené. Růst cen bude vrcholit v červnu, kdy dosáhne 5,5 – 6 %. Investoři by měli zůstat opatrní, sama čínská vláda vidí mnoho zdrojů nejistoty.
Brian Jackson z Royal Bank of Canada není daty překvapen, zvyšování sazeb, silnější měna a vyšší ceny ropy se podle něho zatím na růstu negativně neprojevují. Hlavní problém znamená inflace, cenové tlaky by měly povolit ve druhé polovině roku, do té doby ale budou růst. Vláda bude muset opět zvýšit sazby, ke snížení inflačních tlaků by mělo přispět i posílení kurzu renminbi.
Polly Leung z J.P. Morgan uvádí, že inflace se drží vysoko již déle než rok kvůli pokrizovému růstu peněžní nabídky, růstu cen zemědělských komodit, postupnému roztáčení mzdové spirály a rostoucím cenám globálních komodit. Posílení kurzu měny by v boji s inflací mělo hrát v budoucnu významnější roli než doposud.
Dlouhodobějšímu pohledu na čínskou ekonomiku se na stránkách Project Syndicate věnuje Nouriel Roubini. Nyní se podle jeho názoru přehřívá, příliš vysoká míra investic ale v budoucnu vyvolá deflační tlaky. Pravděpodobně již po roce 2013 totiž nebude dále možno investice zvyšovat a přijde „prudké zpomalení“.
Roubini poukazuje na to, že v minulých letech byl růst Číny tažen exporty a investicemi do reálných aktiv (infrastruktury, nemovitostí a průmyslové výrobní kapacity), když v letech 2008 a 2009 došlo k poklesu exportů z 11 % HDP na 5 % HDP, ekonomická politika reagovala zvýšením investic z 42 % HDP na 47 % HDP, což zemi zachránilo před prudkou recesí.
Pokračovat v takto vysoké míře investic ale nejde bez toho, aby nedošlo k vytvoření velkého objemu nadbytečných kapacit a špatných úvěrů. Pokaždé, když v minulosti došlo k podobnému vývoji, jako například ve východní Asii v 90. letech, přišla finanční krize a/ nebo dlouhé období pomalého růstu. Řešením by pro Čínu bylo omezení úspor a zvýšení domácí spotřeby, podle ekonoma ale podobná strukturální změna trvá dvě desetiletí. K současným vysokým úsporám přispívá i to, že dochází k „masivnímu transferu příjmů od politicky slabých domácností k politicky silným firmám“, svou roli hraje i slabá měna, která zdražuje importy, chrání domácí společnosti před konkurencí a zvyšuje zisky exportérů, píše Roubini.
Na stránkách Project Syndicate se nad zpomalováním Číny nedávno zamýšlel i Barry Eichengreen. Podle něho není otázkou, zda zpomalení přijde, ale pouze to, kdy přijde. Základem tohoto názoru je výzkum, který spolu s Kwanho Shinem z Jižní Koreje zaměřili na 39 případů, při nichž došlo k prudkému a dlouhodobému zpomalení rychle rostoucích ekonomik. Závěrem této analýzy je, že k takovému zpomalení dochází ve chvíli, kdy příjem na hlavu dosáhne 16.500 dolarů (v dolarech roku 2005). V případě Číny by při 10% ročním růstu bylo této hranice dosaženo v roce 2014. Pravděpodobnost zpomalení se také zvyšuje, pokud podíl průmyslu na celkové zaměstnanosti překročí 20 %, protože tím se zvyšuje nutnost přesunu lidí do sektoru služeb. Jde opět o situaci, ve které se Čína nachází. A podobně působí podhodnocená měna, jejíž vliv se vytrácí s tím, jak se ekonomika stává závislejší na inovacích. Podle ekonoma se tak dá čekat brzké zpomalení čínské ekonomiky, je jen otázkou, „zda je svět připraven.“
(Zdroj: Real Time Economics, Project Syndicate)