Proces globalizace začal kolem roku 1950, kdy diktát zákazníka začal být nahrazován diktátem výrobce. Hnacím motorem byl soukromý kapitál, který potřeboval nové trhy, aby se mohl uplatnit. Vyvolal řadu politických změn v různých částech světa, čímž došlo ke zvětšení globálního trhu. Aby mohlo dojít ke skutečně globálnímu technologickému pokroku, bylo ještě nutné začít odstraňovat překážky mezinárodního pohybu služeb a kapitálu. Vznikala k tomu účelu hospodářská uskupení (jako např.CEFTA, NAFTA, EHS, RVHP), která se dnes jeví býti přežitými překážkami.----Ekonomický růst na nových trzích není spasitelný. Často musí tyto trhy investovat do infrastruktury. Naštěstí je kapitál inteligentní, a tak lze zjednodušeně předpokládat, že na nových trzích začít budovat infrastrukturu je nutné v aglomeracích a mezi aglomeracemi a spádovými oblastmi. Tyto zpravidla státní výdaje nalézají zpravidla ochotné domácí tatíčky, kteří se tak nezištně spolupodílejí na zvyšování životní úrovně svých občanů. Smůlu mají občané, kterým vládnou tatíčci velmi dlouhou dobu (bez ohledu na institucionální systém, protože populismus uplatňují všechny systémy).----Nové technologie často závisí na nových investicích. Dohánět bohaté země tedy nelze bez vysoké míry investic. Ani míra investic přes 20%HDP u Ruska nebo Brazílie není dostatečná k tomu, aby se soukromý kapitál vydal na tyto trhy paběrkovat. Dokud totiž kapitál nezíská práva k absolutnímu využití místních nerostných surovin a obvyklá práva ke zhodnocování úspor obyvatel, má daná země špatný institucionální systém hodný změny.----Co se týče dlouhodobého růstu, do popředí budou vystupovat zejména země, které právě změnily institucionální systém, ale až po těch, které již stačily vybudovat potřebnou infrastrukturu. Zpoždění tak lze očekávat u těch zemí, které se zaleknou strašáku schodku veřejných financí dříve, než ta míra skutečně nastane.----Řádnému hospodaření s klíčovými zdroji ale musely předcházet významné sociální a politické změny. Ekonomické efekty nastanou ihned po uklidnění sociálních nepokojů a řádných demokratických volbách. Zejména občané ze saharské oblasti (a ta je skutečně geograficky obrovská) mají nesmírný potenciál ke zlepšení životní úrovně. Při vší smůle mají občané to štěstí, že kapitál bojuje o ovládnutí maximálního dílu z koláče světových energetických zdrojů a lidstvo se ještě nenaučilo zamezit náhlým pohybům zemské kůry. Saharské fotovoltaické pole, jehož projekt se jistě nedávno začal rozšiřovat, jim tak zajistí teplo ve slujích přes noc a klimatizovaný chládek pro školní výuku přes den.----Cesta k rychlému růstu bývá trnitá. Stát je špatný hospodář. A proto stát investuje do nevratných investic - infrastruktury a umetá cestičku velkému kapitálu. Ale nejde o nerovný souboj, ba naopak je to demokratický soulad. A boj s růstem cen potravin pomůže řešit třeba nadace jednoho zámožného okenáře.----(údernost posledního odstavce W.H.Buitera je hodna ideologa s šarží vice president)
Mudrc
