Hledat v komentářích
Investiční doporučení
Výsledky společností - ČR
Výsledky společností - Svět
IPO, M&A
Týdenní přehledy
 

Detail - články
Dlouhodobý globální růst – omezené zdroje a 11 rychlíků

Dlouhodobý globální růst – omezené zdroje a 11 rychlíků

26.4.2011 18:31
Autor: Redakce, Patria Online

Proces globalizace začal kolem roku 1950 a k jeho zrychlení došlo díky reformám v Číně v 80. letech, pádu komunismu v střední a východní Evropě a v Sovětském svazu a reformám v Indii, které začaly v roce 1991. Základ globalizace tvořil technologický pokrok a odstraňování překážek mezinárodního pohybu zboží, služeb a kapitálu.

Růst ekonomik založený na konvergenci a dohánění bohatších zemí není automatický a samozřejmý. Jako hlavní důvody pro přetrvávající chudobu v některých zemích lze uvést smůlu, špatné instituce a špatnou politiku. Mezi smůlu patří zeměpisné charakteristiky, klima, nepřátelské sousední země a následné konflikty či přírodní pohromy. Špatný institucionální systém zahrnuje otroctví, kastovní systém, feudalismus, centrální plánování, apod. A mezi špatné politiky patří populismus, chybná makroekonomická politika včetně daňového systému, systému veřejných výdajů, atd.

Nové technologie často závisí na nových investicích. Vysoký ekonomický růst tedy musí doprovázet vysoká míra investic. Například Rusko či Brazílie se nezdají být schopné udržet míru investic nad 20 % HDP, slabá je i kvalita jejich institucí a politik. Většina zemí s vysokými investicemi je přitom financuje většinou z domácích zdrojů – např. Japonsko v letech 1960 – 1990 nebo Čína po roce 1990. Zejména v zemích, kde je úroveň příjmů na hlavu a produktivity nízká, je význam investic vyšší, než kvalita institucionálního prostředí. Její význam roste s mírou konvergence.

Následující grafy ukazují projekce globálního růstu ve třech desetiletích do roku 2050:

rychlíci1

Co se týče dlouhodobého růstu, do popředí bude vystupovat zejména 11 zemí: Bangladéš, Čína, Egypt, Indie, Indonésie, Irák, Mongolsko, Nigérie, Filipíny, Srí Lanka a Vietnam. Jejich průměrný dlouhodobý růst by měl dosáhnout více než 5 % ročně, devět z těchto zemí leží v Asii. Následující dva grafy porovnávají očekávaný růst rozvíjejících se ekonomik a ekonomik rozvinutých:

rychlíci2

Očekávaný relativně vysoký růst světového produktu ale nebude dosažen, pokud bude produkce nadále vysoce intenzivní z hlediska využívání komodit a omezených přírodních zdrojů. Tento růst bude zelený, nebo k němu vůbec nedojde. Řádnému hospodaření s klíčovými zdroji ale budou muset předcházet významné sociální, politické a ekonomické změny. Zvláštní pozornost si zasluhují ceny potravin. Růst jejich cen vede v zemích s nízkými příjmy k výraznému zhoršení demokratických institucí, protivládním demonstracím, nepokojům a konfliktům.

Cesta k rychlému růstu není žádným tajemstvím, některé z podmínek ale nejsou předmětem volby. Návod na rychlý růst je následující: Začněte chudí a mladí, otevřete se světovému obchodu a zahraničním investicím, dosáhněte rozumné politické stability (absence větších vnitřních a vnějších konfliktů), vytvořte základ fungující tržní ekonomiky, podpořte úspory a investice, investujte do lidského kapitálu a infrastruktury, vyhněte se smůle (válkychtivým sousedům, přírodním pohromám). Konvergence celé dílo dokoná.

(Zdroj: „Global growth generators: Moving beyond emerging markets and BRICs”, Willem H. Buiter, Ebrahim Rahbari, Citigroup a CEPR)


Váš názor
  • Jiný pohled
    27.4.2011 11:31

    Proces globalizace začal kolem roku 1950, kdy diktát zákazníka začal být nahrazován diktátem výrobce. Hnacím motorem byl soukromý kapitál, který potřeboval nové trhy, aby se mohl uplatnit. Vyvolal řadu politických změn v různých částech světa, čímž došlo ke zvětšení globálního trhu. Aby mohlo dojít ke skutečně globálnímu technologickému pokroku, bylo ještě nutné začít odstraňovat překážky mezinárodního pohybu služeb a kapitálu. Vznikala k tomu účelu hospodářská uskupení (jako např.CEFTA, NAFTA, EHS, RVHP), která se dnes jeví býti přežitými překážkami.----Ekonomický růst na nových trzích není spasitelný. Často musí tyto trhy investovat do infrastruktury. Naštěstí je kapitál inteligentní, a tak lze zjednodušeně předpokládat, že na nových trzích začít budovat infrastrukturu je nutné v aglomeracích a mezi aglomeracemi a spádovými oblastmi. Tyto zpravidla státní výdaje nalézají zpravidla ochotné domácí tatíčky, kteří se tak nezištně spolupodílejí na zvyšování životní úrovně svých občanů. Smůlu mají občané, kterým vládnou tatíčci velmi dlouhou dobu (bez ohledu na institucionální systém, protože populismus uplatňují všechny systémy).----Nové technologie často závisí na nových investicích. Dohánět bohaté země tedy nelze bez vysoké míry investic. Ani míra investic přes 20%HDP u Ruska nebo Brazílie není dostatečná k tomu, aby se soukromý kapitál vydal na tyto trhy paběrkovat. Dokud totiž kapitál nezíská práva k absolutnímu využití místních nerostných surovin a obvyklá práva ke zhodnocování úspor obyvatel, má daná země špatný institucionální systém hodný změny.----Co se týče dlouhodobého růstu, do popředí budou vystupovat zejména země, které právě změnily institucionální systém, ale až po těch, které již stačily vybudovat potřebnou infrastrukturu. Zpoždění tak lze očekávat u těch zemí, které se zaleknou strašáku schodku veřejných financí dříve, než ta míra skutečně nastane.----Řádnému hospodaření s klíčovými zdroji ale musely předcházet významné sociální a politické změny. Ekonomické efekty nastanou ihned po uklidnění sociálních nepokojů a řádných demokratických volbách. Zejména občané ze saharské oblasti (a ta je skutečně geograficky obrovská) mají nesmírný potenciál ke zlepšení životní úrovně. Při vší smůle mají občané to štěstí, že kapitál bojuje o ovládnutí maximálního dílu z koláče světových energetických zdrojů a lidstvo se ještě nenaučilo zamezit náhlým pohybům zemské kůry. Saharské fotovoltaické pole, jehož projekt se jistě nedávno začal rozšiřovat, jim tak zajistí teplo ve slujích přes noc a klimatizovaný chládek pro školní výuku přes den.----Cesta k rychlému růstu bývá trnitá. Stát je špatný hospodář. A proto stát investuje do nevratných investic - infrastruktury a umetá cestičku velkému kapitálu. Ale nejde o nerovný souboj, ba naopak je to demokratický soulad. A boj s růstem cen potravin pomůže řešit třeba nadace jednoho zámožného okenáře.----(údernost posledního odstavce W.H.Buitera je hodna ideologa s šarží vice president)
    Mudrc
Aktuální komentáře

Související komentáře
Nejčtenější zprávy dne
Nejčtenější zprávy týdne
Nejdiskutovanější zprávy týdne
Denní kalendář hlavních událostí
ČasUdálost
9:00CZ - PPI, y/y
11:00EMU - CPI, y/y