Aktualizováno Obyvatelé Evropy od Prahy přes Paříž po Amsterodam podle deníku The dali ve velkých počtech najevo, že mají dost hlubokých rozpočtových škrtů vynucených dluhovou krizí eurozóny. Přes sílící protesty v ulicích evropských měst a rostoucí podporu pro krajně levicové a nacionalistické strany ale není jasné, jaká by měla být alternativa přísné rozpočtové politiky.
Vystřídání škrtů většími vládními výdaji podle amerického deníku automaticky ekonomický růst nezajistí. „Poslední věc, kterou tyto ekonomiky potřebují, je stimul na podporu hospodářství financovaný dluhy,“ míní hlavní ekonom německého finančního ústavu Jörg Krämer.
Vlády v zemích, jako je Španělsko, mají již nyní potíže financovat současné zadlužení, natož sehnat prostředky na případnou podporu ekonomiky. Německo je naopak jedinou velkou zemí v eurozóně, která by si kvůli tomu mohla dovolit zvýšit deficit. Není tam ale k tomu vůle. Postrádalo ji i Nizozemsko. Přinejmenším do okamžiku, kdy se tam v pondělí kvůli sporu o rozpočet zhroutila vláda.
Stále více evropských zemí ale balancuje na hraně recese, anebo se do ní už propadlo, jako například v pondělí Španělsko. I politická elita kontinentu si tak podle The klade otázku, zda Německo a Evropská centrální banka nezašly příliš daleko v důrazu na to, že předpokladem růstu je fiskální disciplína.
„Jednota eurozóny je pod tlakem, protože ostatní Evropané nesnáší německý svatouškovský přístup, podle něhož všechny země evropské měnové unie musejí dodržet slib snížit své rozpočtové deficity na tři procenta hrubého domácího produktu či méně,“ uvedl deník. Připomenul, že Němci měli na konci roku 2011 skromný rozpočtový schodek ve výši jednoho procenta HDP.
Šéfka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardeová v sobotu na zasedání organizace ve Washingtonu uvedl, že celosvětová nerozlišující honba za škrty nakonec bude gólem do vlastní branky. Zároveň ale uznala, že evropské vlády nejsou ve snadné situaci. Většina z nich prostě nemá zdroje na financování veřejných projektů nebo sociálních programů, jež utlumily bolest způsobenou vysokou nezaměstnaností a klesajícími mzdami.
„Existenciálním problémem eurozóny je to, jak uniknout ze začarovaného kruhu. Rozpočtové škrty sráží růst a zvyšují nezaměstnanost. Následně klesají daňové výnosy, protože méně lidí platí daně - výsledkem je více škrtů. Ekonomický růst se z rovnice očividně vytratil,“ napsal list.
Připomněl, že chabý stav evropské ekonomiky potvrzují čerstvé důkazy. Nově je v recesi Španělsko, které se tak přidalo k Itálii, Belgii, Nizozemsku, ale i České republice stojící mimo eurozónu. Podle některých odhadů mohlo v recesi v prvním čtvrtletí skončit i Německo. Oficiální údaje ale ještě nejsou k dispozici.
Na kontinentu tak roste nespokojenost. Ve Francii voliči v prezidentských volbách podpořili socialistu Francoise Hollanda, který slíbil odložit snahu o vyrovnání rozpočtu. Místo toho horoval za zaměstnání více učitelů i policistů a podporu průmyslu. V Praze pak demonstrovalo kolem 90.000 lidí, aby vyjádřili nedůvěru ve vládu, která škrtá v rozpočtu, zvyšuje daně a čelí obviněním z korupce. Politická krize se nevyhnula ani opatrnému Nizozemsku.
Německo ale i přes tyto známky nepokojů podle všeho nadále trvá na rozpočtové přísnosti. Prezident Bundesbanky Jens Weidmann v pondělí uvedl, že klíčovým problémem eurozóny je nedostatek důvěry v rozumnost zdravých rozpočtů. Jediným řešením je podle něj dát veřejné finance do pořádku.
„V podstatě není alternativy,“ řekl bankéř, který je vlivným členem rady ECB. „Nemůžete se propůjčovat z dluhu. Jediným slibným přístupem je proškrtat se z něj,“ podotkl. Jeho názory jsou v Německu široce sdíleny. Země je ale v Evropě s tímto přístupem stále více izolovaná. Eurozóna by podle mnoha ekonomů a politiků mohla dělat více pro zmírnění dopadů škrtů.
Ekonomové upozorňují na to, že svůj díl viny na špatném stavu evropské ekonomiky mají politici dělající málo pro podporu investic a odstranění byrokratických překážek podnikatelům. Většina zemí evropské měnové unie se nedávno umístila na nízkých příčkách ve výročním srovnání Světové banky podmínek pro podnikání v jednotlivých zemích.
(Zdroj: NYT, čtk, Bloomberg)