Hledat v komentářích
Investiční doporučení
Výsledky společností - ČR
Výsledky společností - Svět
IPO, M&A
Týdenní přehledy
 

Detail - články
Tak trochu jiný pohled na dluh a peníze

Tak trochu jiný pohled na dluh a peníze

22.6.2012 19:13

Pokud je mé vnímání správné, placení a inkasování úroků je v islámských zemích považováno za lichvu. Tento postoj se nám ale může zdát jako dosti podstatná překážka fungování čehokoliv, co se byť jen vzdáleně podobá bance. Se zájmem jsem si tedy před časem přečetl v HN článek na téma islámského bankovnictví. Zahrnoval i popis některých produktů islámských bank. Pro příklad: Murabaha – banka neposkytuje úvěr na nákup zboží, kupuje ho sama a klient ho za poplatky užívá. Mušáraka – partnerství, kde banka spolufinancuje projet a proporcionálně se dělí o zisk. Quard hasan – bezůročná půjčka poskytnutá proti zástavě, za níž klient platí „poplatky“.

Zdá se tedy, že úrokově-lichvářský problém je v principu řešen dvěma způsoby. První z nich spočívá v tom, že se úrokům neříká úroky, ale poplatky. Druhý pak v tom, že banka má na projektech, či nákupech vlastnický podíl a z něj jí plynou zisky. Zatímco v prvním případě může jít jen o hrátky se slovy, druhý je fundamentálně rozdílný. Možná, že dávní klerici byli dokonce velmi dobrými ekonomy.

Dnes je z evidentních důvodů moderní hovořit o tom, jak nelze žít na dluh, jak je dluh špatný, apod. Jako novinářské zkratky podobná prohlášení snad můžeme přijmout, pokud ale chceme hledět na jádro věci, jde o mlžení. Podívejme se na alternativní vidění dluhu a to v jednoduché bramborové ekonomice:

Farmář se už nechce rýpat v zemi rukama, ale chce pluh. Nemá na něj, kovář mu ale nabídne, že mu ho udělá a bude za to deset let dostávat od farmáře brambory. Sám si na to ale musí půjčit pomoc od zedníků, protože nebude mít čas na opravu kovárny. Splatí jim částí brambor od farmáře. Pluh vyrobí, farmář díky němu vypěstuje dvakrát více brambor, takže bez problémů splatí dluh kováři a ten zase zedníkům. Ekonomika prosperuje i přesto, že v jednu chvíli byla hluboce prostoupena dluhem. Dluh je ale v takovémto ideálním případě výrazem jednoty a spolupráce*, o nějakém zavrženíhodném „žití na dluh“ zde přirozeně nemůže být ani řeč.

Potíž by byla samozřejmě v tom, kdyby farmář pluh vzal, prodal ho do sousední vesnice a za získaný obnos si nakoupil pálenku. Dluh se pak z prostředku umožňujícího spojit síly stává nástrojem, který rozprostírá hloupost jednoho na celou společnost. Ta v tom ale mimochodem není vždy nevině, protože kovář možná od počátku věděl, že farmář je násoska.

Můžeme snít o tom, že se nám jednou nějak podaří eliminovat popsaný „špatný“ dluh a necháme si jen ten dobrý. Prostor pro zlepšení tu asi je velký, ale o tom, že dosáhneme konečného dokonalého cíle, můžeme úspěšně pochybovat. Navíc se i dobrý dluh může přes veškerou dobrou vůli stát dluhem špatným: Ani pracovitý farmář se nezajistí proti tomu, že mu brambory i se sadbou na příští roky nesežere mandelinka. Naprosto hlavní a primární problém s dluhem je totiž v tom, že je pevným nástrojem naroubovaným na neustále se měnící svět. Pokud se farmář dohodne s kovářem na 20 pytlích za rok a tato dohoda bude dál prostupovat vesnicí (kovář vs. zedníci atd.), může mandelinka napáchat hodně škody i mimo pole. Pokud by se ale dohodli, že kovář dostane 2,5 % z úrody, půjde o flexibilní dohodu nasazenou na flexibilní svět. A sám kovář o ní tak uvažuje a chová se podle toho, atd.

Dostávám se tak zpět k úvodní části: Islámské banky možná (vědomě, či nevědomě) zvyšují flexibilitu systému tím, že nahrazují dluh flexibilnějším financováním. Nejde totiž obecně o to, že by bylo špatné smysluplně využívat úspor jiných, ale o formu tohoto využití.

Ani v tomto zamyšlení nechci čtenáře ochudit o nějaký obrázek – nabízí se hlavně pohled na vývoj celkového dluhu ve světě (veřejný dluh z oněch současných celkových asi 190 % HDP zabírá něco přes 70 procentních bodů):

dluh

V logice výše uvedeného není jádrovým problémem výše dluhu (financování z „cizích“ zdrojů) sama o sobě. Pokud by byl například soukromý dluh vyměněn za akciový kapitál (jednoduchý swap), nikdo by se už nepozastavoval nad tím, že akciový kapitál vzrostl o nějakých 100 % světového HDP. Protože takové financování netíží svou pevností a jeho existence je sama o sobě v naprostém pořádku.

Problémem je tedy v principu jen to, když se spolupráce těch, kteří chtějí peníze poskytnout a těch, kteří je chtějí využít, tváří jako něco daného - dluhového. Tj. že o ní uvažujeme jako o konstantě a to až do chvíle, kdy nás okolnosti často brutálně donutí přijmout naprosto rozdílnou realitu. A pak se rozjede domino. Při 190 % světového HDP je pak zřejmě dosti reálné čekat, že se část dluhu stejně ještě zflexibilní – tj. dojde např. k jeho restrukturalizaci.


*Tento pohled je v principu podobný tomu, jak se dá dívat na používání „nekrytých“ fiat peněz. Ty někteří považují za jádro všech ekonomických problémů a snaží se tak najít nějakou alternativu, která má „reálnou“ hodnotu. Nechápou ale, že dnešní oběživo je v jádru výsledkem ochoty spolupracovat a důvěry v tuto spolupráci, která je výhodná pro všechny. I ten nejlepší systém lze ale samozřejmě zneužít, nehaňme pak ale jeho nástroj. Podobné je to s dluhem.

Pozn.: Jiří Soustružník je aktivní investor a témata, o nichž píše, mohou souviset s jeho investicemi. Jeho sloupky nejsou poskytovány jako investiční doporučení. Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.


Váš názor
  • Pane Soustružník
    25.6.2012 17:43

    Pane S skutečně vám tam chybí banka a úrok. Pro všechny v zainteresované, kovář ,zedník, zemědělec, už není v podstatě možné, ve finančním systému, tak jak jak je navržen dnes, vrátit všechny peníze bance.(Problém neexistujících , nevytvořených peněz peněz na platbu úroku.) Jedinou možností je , že si někdo další vezme půjčku a tím nalije peníze do systému, ale i ten musí platit úrok. A tak si později někdo musí vzít ještě větší půjčku, aby systém nezamrzl. Po určité době- většinou to bývá 30- 60 let, toto v podstatě Ponziho schéma kolabuje a musíme začít s novými penězi nebo se starými, ale s jinou hodnotou. To je náš systém. Bankéři navržený a vymyšlený. Hrajeme letadlo a banky v něm hraji prim ,nedá se to nijak obhájit. Banky jsou jedny z mála firem , které nemají trvalý model podnikání. Matemat. to ani nejde.
    Nero
    • Re: Pane Soustružník
      25.6.2012 18:04

      Naposledy fungovala ekonomika, když ještě velcí fabrikanti měli vlastní banky, sice malé ale dostačující a nemuseli chodit škemrat o úvěry do banky jiné. Takový Baťa by mohl poučovat celé osazenstvo MMF, ECB a desetitisíce managerských rychlokvašek. Nevím jen, kdy a co se stalo, že fabrikanti své banky pomalu opuštěli. To byl chybný začátek minulého století. Není totiž nic bezpečnějšího a smysluplnějšího, než si sám financovat provoz a výrobu. Taky to tak dělám. Jedině za svý :-)
      Jesse
  •  
    23.6.2012 10:49

    co kdyz definici: dnešní oběživo je v jádru výsledkem ochoty spolupracovat a důvěry v tuto spolupráci, která je výhodná pro všechny. zmenime na "neni vyhodna pro vsechny"? nebot jak se pise vprostred clanku, zijeme v neustale menicim se svete. a zmeni-li se podstata definice, pak se musi zmenit i jeji zneni, nebot predstavuje jen redukovany popis podstaty. no, nekde tu evidentne bude zakopany zuzcin pes.
    Azb
  • A kde je v té pohádce banka???
    23.6.2012 10:11

    Pán Soustružník jaksi z neznalosti a nebo úmyslně zapomněl na to že ten kdo půjčuje není kovář a v dalším zedníci ale a to je podstatné tím věřitelem je banka. Takže pokud poupravíme pohádku kterou nám zde předestřel, tak farmář šel za bankou která mu dala úvěr v podobě poukázek na nekryté brambor, těma farmář zaplatil kováři. Kovář se obrátit taky na banku která mu půjčila taky poukázky na nekryté brambory a těma zaplatil zedníkům. Tak a teď tady máme nekryté - nevypěstované brambory kterýma všichni platí. Problém je v tom že banka je má bohužel jen papírově a teď čeká až zemědělec vypěstuje tolik brambor kolik ona vypůjčila plus té co si vezme jako úrok. To se ale nikdy nestane ale je tu naštěstí malá pravděpodobnost že všichni budou chtít skutečné brambory ze skladu banky najednou. Tam totiž žádné brambory nejsou jen tiskárna na tisk poukázek na brambory. Dnes se těmto nekrytým poukázkám říká peníze.
    Vrtak
    • Re: A kde je v té pohádce banka???
      23.6.2012 17:02

      Asi Vás zklamu, ale banku do pohádky namontujeme jednoduše, ale ne oním spikleneckým způsobem, jaký navrhujete vy. Nejdříve musíme zavést místo barteru užitém v příkladu nějěké peníze - třeba zlaťáky. Kovář pak nepůjčí farmáří přímo, ale dá dvacet zlatých do banky (má za ní pohledávku) a banka je půjčí farmáři (má pohledávku za farmářem). Banka bude jen prostředníkem. Na stejném principu bude fungovat bankou zprostředkovaný vztah mezi zedníky a kovářem (zde u něho opačně). Na principu se nic nezmění ani pokud do systému dáme více bank. Na počátku i na konci jsou pohledávky a závazky konkrétních nebankovních subjektů (farmářů, kovářů ...). Ale díky za téma, možná to bude dobré více osvětlit v některém z dalších článků.
      JS
      • kde je problém
        25.6.2012 9:42

        Pokud tam vložíme banku, tak vzniká jeden zásadní problém. V bance sedí další člověk, který má pocit, že je velmi duležitý a zaslouží si mít alespoň 3x více brambor než ostatní co skutečně pracují. A protože se mu nechce makat na poli, ani v kovárně, tak premýšlí jak vytáhnout z těch pracujících co nejvíce. Začne proto vybírat poplatky a najme další lidi (kterým také přijde docela dobrý sedět za stolem a přepisovat papírky, kde je napsáno kolik dluží kovář zedníkům a mít za to brambory) a vymyslí investiční produkty (kde je samozřejmě pevně stanoven zisk banky). Brambory sežere mandelinka, ale banku to nezajíma. Bankéři chtějí mít svoje brambory. Farmář proto musí prodat část pole, nakoupit brambory v Číně a splatit dluh... Teď už ale žádné brambory nevypěstuje. Rekvalifikuje se, vstoupí do politiky, dohodne se s bankou, a odhlasuje si, že když na zbytku pole postaví solární panely, tak bude ze zákona dostávat peníze. Ty peníze budou od kováře, kterému zvednou daně... Ten už nebude mít na splácení dluhu a prodá kovárnu... atd... atd... V zemi zůstanou jenom investiční makléři, bankovní specialisté, politici, lobisté, zákonodárci, výběrčí daní... kteří tisknou peníze a DOUFAJÍ, ŽE TO CELÉ NĚJAK DOPADNE. a na prvním zasedání malého parlamentu si odhlasuje podporu
        pmx
        • Re: kde je problém
          25.6.2012 9:50

          Potlesk ve stoje !!
          Jesse
Aktuální komentáře

Související komentáře
Nejčtenější zprávy dne
Nejčtenější zprávy týdne
Nejdiskutovanější zprávy týdne
Denní kalendář hlavních událostí
Nebyla nalezena žádná data