Eurozóna bude nucena vyloučit ze svých řad Řecko a Portugalsko, aby zajistila své přežití, uvedl prezident investiční společnosti Blackstone Group Tony James na konferenci v New Yorku. Firma Blackstone byla poradcem věřitelů při restrukturalizaci řeckého dluhu.
"Po určitou dobu budou Řecko v eurozóně držet. Domnívám se však, že nakonec budou muset Řecko a Portugalsko z eurozóny vystrnadit a nějakým způsobem ochránit její základy," řekl James. Záchrana eura podle Jamese vyžaduje zásadní změny, které bude obtížné realizovat. Vyžadují totiž podporu všech členských zemí eurozóny. "Zjevně tu je politická vůle držet (eurozónu) pohromadě," upozornil nicméně James.
Dnes je již jasné, že vstup Řecka do eurozóny byla chyba, uvádí ve svém komentáři Natixis. Měnová unie totiž nemůže fungovat, není-li doprovázena federalismem a jsou-li v ní tak rozdílné země jako Německo a Řecko. Podívejme se na to, co by se s Řeckem dělo, kdyby bylo členem EU, ale nepřijalo by společnou evropskou měnu, nabízí Natixis:
Je pravděpodobné, že kurz drachmy k euru by zůstával velmi slabý. To by Řecku umožnilo udržet si větší průmyslovou základnu. Země by čelila vyššímu kurzovému riziku a vyšší inflaci, což by se projevilo na výnosech vládních dluhopisů. Ty by tedy byly ve srovnání s výnosy dluhopisů zemí eurozóny mnohem výš. Projevilo by se to menší zadlužeností veřejného i soukromého sektoru. Měnové riziko by také ztížilo financování vnějšího deficitu. Ten by byl pravděpodobně nižší, než je tomu dnes. Zároveň by vyžadoval slabší měnu a citlivější fiskální a monetární politiku.
Pokud by se tedy Řecko zachovalo jako Švédsko či Velká Británie a nechalo si vlastní měnu, jeho ekonomika by dnes byla pravděpodobně mnohem silnější. Mělo by větší průmyslové odvětví, nižší celkový dluh i nižší zahraniční zadlužení. To, že pro Řecko bylo lepší ponechat si slabší měnu, ale neznamená, že je pro něj v současné době výhodné z eurozóny vystoupit. Dnes je totiž jeho průmysl natolik slabý, že opuštění eura a následná devalvace by nebyly efektivní. Projevily by se totiž hlavně rostoucími cenami dovozů.
Následující graf porovnává vývoj průmyslu v Německu a v Řecku. Konkrétně jde o vývoj podílu přidané hodnoty ve výrobním sektoru v obou zemích:
(Zdroj: Natixis, Blackstone, čtk)