Volání po devalvaci, která by měla vyřešit problémy Evropy, zase nabývají na intenzitě. Ken Griffin a Anil Kashyap navrhují, aby z eurozóny odešlo Německo, což by vedlo k následnému oslabení eura relativně k marce a dolaru. Podobnou víru v devalvaci má Martin Feldstein, který ve WSJ píše, že možná jedinou cestou, jak zachránit euro, je pokles jeho hodnoty k dolaru a dalším měnám. Jde ale o naprosto mylné myšlenky.
Hlavním důvodem je to, že podobný krok lze učinit pouze jednou. Devalvace a inflace nejsou ničím novým. Neustálými cykly devalvace a inflace procházelo Portugalsko, Španělsko, Itálie i Řecko ještě předtím, než vstoupily do eurozóny. Je u alkoholika důvěryhodným plánem na zbavení se jeho závislosti to, že si dá jeden „opravdu poslední“ flám? Někteří ekonomové svými návrhy na devalvaci tvrdí, že ano.
Krize představují velkou příležitost. K reformám nikdo nepřistoupí v dobrých časech. Podívejme se na Spojené státy – hrozí jim podobný fiskální vývoj a na řešení mají jen několik let. Přesto se potřebným reformám nevěnují. Zrovna tak volají po strukturálních reformách v Řecku, ale samy se o deregulaci nesnaží. Zastánci devalvace v Evropě například tvrdí, že by vyřešila problémy s konkurenceschopností. Ale pomohlo by Detroitu ve vyšší konkurenceschopnosti v automobilovém průmyslu, kdyby zavedlo detroitský dolar a hrálo si se svou vlastní monetární politikou? A pokud by například Španělsko začalo sledovat politiku devalvace, bylo by to lákadlo pro investory k návratu do této země?
Investice a růst jsou o očekáváních, institucích, pravidlech a závazcích, ne o devalvacích a prázdných slibech, že k nim dojde jen jednou. Vytvoření eura stálo na této myšlence. Nelze se ho zbavit a tvrdit, že devalvace proběhne jen jednou a návrat do stagnace let 70. a 80. se nedostaví. A nevedla by devalvace k vyšší inflaci? Feldstein tvrdí, že by sice došlo k růstu cen dovozů, to by ale nemuselo znamenat vyšší inflaci a celkové ceny. Domnívám se však, že se všichni shodneme na tom, že peníze jsou v dlouhém období neutrální. A devalvace probíhající v 70. a 80. letech byly doprovázeny vyšší inflací. Proč by tomu mělo být tentokrát jinak?
Celá myšlenka na devalvaci je vlastně následující: Evropa si schválila, že nelze nikoho propouštět, mzdy nesmí být sníženy a lidé budou pracovat jen 35 hodin a budou mít dlouhé placené dovolené. Nyní je jasné, že to nefunguje. Takže co budeme dělat? Pojďme devalvovat hodinu – odhlasujeme si, že hodina má 75 minut. Tak to skutečně je. Euro je jednotkou hodnoty stejně, jako je hodina jednotkou času. Jednorázové podpory ekonomiky můžeme dosáhnout změnou parametrů hodiny, metru či kilogramu stejně jako eura. Až do chvíle, kdy se lidé přizpůsobí a změní dohody a kontrakty. A budou vědět, že podobný krok učiníte znovu, protože všechny sliby, že se tak nestane, jste porušili.
(Zdroj: Blog Johna H. Cochraneho, profesora ekonomie na University of Chicago Booth School of Business)