Co přesně zkratka LIBOR znamená?
LIBOR je průměrná úroková sazba stanovená z úrokových sazeb největších mezinárodních bank v Londýně, jež představuje sazby, které banky platí za půjčky mezi sebou. Prohlásí-li někdo, že tato sazba je jedním ze základních kamenů finančních trhů, rozhodně nepřehání. Má totiž vliv na finanční produkty v hodnotě 300 bilionů dolarů na celém světě, včetně hypoték, osobních úvěrů či finančních derivátů. Změny sazby LIBOR mají dopad nejen na finanční instituce, ale nepřímo i na konečné spotřebitele. LIBOR (London Interbank Offered Rate) neboli londýnskou mezibankovní nabídkovou sazbu stanoví agentura Thomson Reuters pro Britskou bankovní asociaci (British Banking Authority - BBA). Participující banky odpovídají před 11. hodinou dopolední na dotaz, za jakou sazbu jsou schopny si půjčit, a to pro každou měnu zvlášť. Nejvyšší a nejnižší sazby se seškrtají a ze zbývajících je vypočítán průměr, který vytvoří LIBOR pro daný den.
Tradiční mechanismus jako přežitek?
Jak může k takovému skandálu dojít? Možná je významné, že proces stanovení sazby LIBOR není regulován právními předpisy. Systém je založen na důvěře a cti a funguje již 25 let. Avšak letošní skandál způsobil dramatickou krizi důvěry v samotnou podstatu finančního systému, když banka Barclays Bank dostala rekordní pokutu ve výši 290 milionů liber za manipulaci se sazbou ve svých denních reportech BBA a další participující banky čelí vyšetřování. A to včetně HSBC, Deutsche Bank, UBS, Royal Bank of Scotland a JP Morgan Chase. Skandál přináší další argumenty odpůrcům samoregulace finančnictví a povede zřejmě k intenzivnějšímu dohledu a vnější regulaci. Evropská komise oznámila plány na zahrnutí manipulace s bankovními sazbami, jako je například LIBOR, mezi trestné činy. Kritice za laxnost se nevyhnuly ani britské regulační orgány.
Co bude dál?
V reakci na pokutu bankovnímu domu Barclays si britské ministerstvo financí zadalo vypracování zprávy s doporučeními na reformu mechanismu stanovení sazby LIBOR. Zpráva, známá jako „Wheatley Report“ (na její přípravu dohlížel Martin Wheatley, výkonný ředitel britského regulátora finančních služeb - Financial Services Authority), byla zveřejněna na konci září. Komise Martina Wheatleyho uvedla, že v systému je zabudován konflikt zájmů, a to od samého počátku – banky mohou reportovat, co se jim zlíbí, a jelikož se odměny obchodníků odvíjejí od sazby LIBOR a žádná banka nechce v takto transparentním systému vypadat zranitelně, mělo až příliš mnoho lidí na manipulaci se systémem zájem. Bankovní asociace jedná jako lobbista za zájmy těch samých bank, na které má v první řadě dohlížet. Tím dochází ke konfliktu zájmů, který vylučuje pevné a důvěryhodné řízení celého systému.
Financial Times navíc tento týden přinesly zprávu, že v New Yorku byla podána řada hromadných žalob, ve kterých se poškození domáhají náhrady škody vzniklé z hypotečních splátek nadhodnocených v důsledku údajné manipulace s úrokovou sazbou LIBOR. Jednu z žalob podala důchodkyně, která přišla o dům, protože si nemohla dovolit splácet hypoteční splátky založené na sazbě LIBOR. Její právní zástupce tvrdí, že následovat ji může až sto tisíc dalších osob.
V druhé kapitole se budeme věnovat konkrétním doporučením Wheatleyho komise.