Fernando Broner a jeho kolegové se domnívají, že světová ekonomika možná vstupuje do nové fáze fragmentace. Jejím zdrojem by mohlo být rostoucí geopolitické napětí a rivalita mezi USA a Čínou. Historie současně „nabízí jasné důkazy o tom, že posuny v geopolitické dominanci jsou úzce spjaty s posilováním a slábnutím globalizace.“
Ekonomové poukazují na to, že světová ekonomika zažila dvě hlavní vlny obchodní a finanční integrace. Jednu na konci 19. století, druhou na konci 20. a na začátku 21. století. Obě období byla přitom poznamenána přítomností dominantního hegemona: Británie během tzv. Pax Britannica a USA během tzv. Pax Americana. Pak tu byla období, kdy se globální ekonomika fragmentovala, například v meziválečných letech 20. století. V souvislosti s tím se objevují různé teorie včetně „hegemonické stability“. Podle ní stabilní a otevřená globální ekonomika vyžaduje dominantní mocnost, která tuto stabilitu udržuje.
Argumenty pro podobné názory jsou ale podle ekonomů spíše vágní. A existuje řada souvisejících otázek, včetně následujících: Jak přesně by například hegemonická moc ovlivňovala globalizaci? Je integrace v multipolárním světě skutečně méně pravděpodobná? Kdo z posunu z unipolárního do multipolárního systému těží a kdo kvůli němu ztrácí?
Broner uvažuje o tom, že v unipolárním světě jednotlivé země váží na jedné straně své politické preference a na straně druhé ekonomické zisky plynoucí z přidružení se k hegemonovi. Dostatečně velký hegemon přitom tyto zisky zvětšuje. Více zemí tak volí politickou konvergenci a hlubší obchodní integraci.
Podle tohoto pohledu tudíž dochází k „hegemonické globalizaci“. Tento proces posiluje globální obchod a blahobyt, ale může poškodit země s preferencemi, které se liší od preferencí hegemona. Ve vztahu k USA a Číně pak ekonomové uvádějí: V tomto systému může mít nový rostoucí hegemon na počátku také jen malý vliv. Pak se může spojit s úřadujícím hegemonem a posilovat integraci, nebo může prosazovat své vlastní preference a přispívat k fragmentaci. Pokud se rostoucí hegemon ve svých preferencích silně liší od stávajícího hegemona, probíhá posun k multipolaritě a fragmentaci. A vznikají vzájemně si konkurující bloky.
Ekonomové na základě analýzy historických dat a zkušeností poukazují na důležitost „globálních mocenských struktur při formování vzorců ekonomické integrace“. Hegemoni totiž skutečně „vzájemné podporují politické sladění a globalizaci, zatímco geopolitická rivalita může vést k fragmentaci.“ Hegemoni přitom ale vznikají i v závislosti na vývoji globálního obchodu a ekonomického prostředí. Takže ti stávající mohou například omezovat obchod s rostoucími mocnostmi, aby snížili jejich vliv. Probíhá tak vzájemná dynamická interakce mezi integrací, ekonomickým růstem a mírou vlivu jednotlivých zemí.
Ekonomové pak mimo jiné ukazují následující grafy s vývojem globálních exportů a mobility kapitálu během období britské hegemonie a pak hegemonie americké:
Podle grafu poměr exportů ke globálnímu produktu prudce rostl během obou období, mezi nimi naopak znatelně klesl. Podobný vývoj ukazuje index mezinárodní mobility kapitálu.
Zdroj: VoxEU