Jaderné elektrárny v Kanadě a ve Spojených státech čelí odstavení, jelikož nedokážou konkurovat paroplynovým zdrojům poháněným levným břidlicovým plynem. Případné rozšíření břidlicové revoluce by mohlo zatopit i jaderné energetice v Evropě. Nejostřeji se souboj břidlice vs. jádro momentálně promítá do energetického mixu Velké Británie.
Pokud zde těžaři s novými technologiemi frakování uspějí, bude výstavba jaderných bloků v ostrovním království vysoce prodělečnou záležitostí. Problémy s rentabilností by prý mohly mít i fungující elektrárny ve Francii, Belgii a Velké Británii, které potřebují investice do prodloužení životnosti.
Britské břidlice
Podle zprávy, kterou se zanedlouho chystá vydat britská vláda, by země měla mít obrovské zásoby plynu v břidlicových formacích. V případě efektivního využití technik horizontálního vrtání a hydraulického štěpení v dříve nedostupných horninách by země mohla zopakovat úspěch, který s frakováním slaví Spojené státy.
Kontroverzní technologie zatím v Evropě narážela na obavy z dopadů na životní prostředí, zejména ze znečištění podzemních vod a zemětřesení. Právě kvůli naměřeným otřesům půdy Británie předloni v létě zavedla moratorium na průzkum ložisek břidlicového plynu. Ty již na jaře loňského roku expertní zpráva označila za drobné a běžné a navrhla přísná bezpečnostní opatření. V prosinci vláda moratorium odvolala.
Těžařská společnost Cuadrilla Resources, která průzkumné vrty prováděla, odhadla na jejich základě zásoby plynu v hrabství Lancashire na 5,6 bilionu metrů krychlových. To by stačilo Británii na zhruba 60 let současného tempa spotřeby. Připravovaná vládní zpráva by měla dřívější odhady zásob výrazně zvýšit, podle některých zdrojů několikanásobně. Břidlicové formace se nacházejí na většině britského území a kromě pevninských ložisek se velké množství plynu může skrývat i v britských vodách Severního moře.
Britská vláda hodlá rozvoj břidlicových zásob podpořit daňovými pobídkami a založením jediného regulačního úřadu pro toto odvětví. Británie je největším spotřebitelem plynu v Evropské unii, její dosavadní zásoby plynu v Severním moři se ale povážlivě tenčí.
Oběti revoluce
Rozvoj těžby břidlicového plynu otřásl energetickým mixem Spojených států. Největší obětí levného plynu se stalo uhlí, jehož ceny kvůli hromadnému odlivu energetik od uhelných zdrojů klesly natolik, že se ho vyplatí dovážet do Evropy. Břidlicový plyn však z amerického a kanadského trhu vytlačuje i jaderné zdroje.
Příkladem je reaktor Gentilly-2 v Québecu o výkonu 675 MW, jemuž po 30 letech vypršela licence. Náklady na renovaci a prodloužení životnosti elektrárny o dalších 30 let by si vyžádaly 4,3 mld. USD; produkční náklady se pohybují na úrovni 9 centů za kilowatthodinu. Výroba elektřiny z plynu přitom stojí 4-5 centů za kW/h, takže se modernizace Gentilly-2 nevyplatí. „Břidlicový plyn odrovnal jediný jaderný reaktor v Québecu,“ prohlásil Thierry Vandal, prezident společnosti Hydro-Quebec, která elektrárnu vlastní.
Stejnému osudu podle agentury Bloomberg čelí šest bloků ve Spojených státech. Společnost se rozhodla neopravovat třetí reaktor elektrárny Crystal River na Floridě a uzavřít ho. Odstavena bude i jaderná elektrárna Kewaunee ve Wisconsinu patřící . O čtyřech dalších reaktorech se rozhoduje.
V Británii mělo být původně postaveno nejméně osm nových reaktorů. Tyto plány ale narazily na neochotu energetických společností jít do příliš velkého rizika. Z projektů se stáhly německé energetiky a E.on, jejichž mateřská vláda po katastrofě ve Fukušimě vůči jádru zaujala kategoricky negativní postoj.
Zatím poslední společností, která opustila jaderné bitevní pole, je , největší britská energetika. Společnost měla 20% podíl v podniku s francouzskou , v jehož rámci měly být v Anglii postaveny čtyři reaktory. Kvůli rostoucím nákladům a zpoždění se v Centrice rozhodli odepsat 200 mil. GBP, které už byly v projektu utopeny, a místo toho se soustředí na paroplynové a obnovitelné zdroje.
se zřejmě poučila ze dvou odstrašujících případů použití francouzské technologie. Prototyp reaktoru EPR, který měl být použit v Británii, se začal stavět v roce 2005 ve Finsku a k síti měl být připojen v roce 2009. Stavba dosud běží a předpokládané náklady se mezitím zdvojnásobily. Dokončení bylo nedávno opět posunuto, tentokrát na rok 2016. Také druhý pokus nedopadl nijak slavně. Stavba reaktoru v severofrancouzském Flamanville má zpoždění pět let a náklady už přesáhly dvojnásobek původního odhadu.
Nad dotacemi visí otazník
se v Británii poohlíží po novém partnerovi a s vládou vede rozhovory o cenových garancích pro vyráběný proud. V rámci schématu, který požaduje i tuzemský pro plánované bloky 3 a 4 Jaderné elektrárny Temelín, by stát doplácel rozdíl mezi tržní a garantovanou cenou, pakliže by druhá jmenovaná byla vyšší. Kontrakt na silovou elektřinu pro roky 2014-2016 se nyní na německé burze pohybuje kolem 42 EUR/MWh. Pro návratnost jaderného reaktoru na úrovni 10 % při současných nákladech na výstavbu (5 mld. EUR za blok) by cena elektřiny musela činit alespoň 70 EUR/MWh. Stát by tedy v případě hypotetického zachování stávajících cen dotoval zhruba 40 % ceny elektřiny z jádra.
Jenže i kdyby vláda nakonec na takto riskantní model přistoupila, mohl by jí dotace zakázat Brusel. Evropská komise se vůči nedovolené státní podpoře staví ostražitě a Britům jejich schéma zatím neposvětila. Podle hrubých kalkulací by Londýn při současném rozložení cen na čtyři reaktory doplácel 1 miliardu GBP ročně. V situaci, kdy ministr financí George Osborne škrtá, kde se dá, země přichází o dobré ratingy a ekonomika stagnuje, je takový scénář těžko představitelný.
Tvrdý tlak břidlicového plynu ve Spojených státech pociťuje společnost Westinghouse, která se se svým designem AP1000 uchází o dostavbu Temelína. Podnik, sídlící v Pensylvánii, v posledních pěti letech najal 5000 lidí v očekávání jaderné renesance. Kvůli havárii ve Fukušimě, zrušeným plánům na nové reaktory a nižší poptávce po elektřině teď přes 600 lidí, zhruba 5 % personálu, propustí. Už loni v květnu Westinghouse rozdal výpovědi 200 lidem.
(Zdroje: NuclearStreet, Climate News Network, Bloomberg, Atominfo.cz)