Od ledna příštího roku se do českého práva vrátí výrazy, které znějí poněkud staromódně či nezvykle. „Závdavek“, „přestavek“, „véspolek“, „zápůjčka“, „rozhrada“, „výměnek“, „koupěchtivec“, „vydlužitel“, „propachtovatel“, ale i ona „výprosa“ a s ním související „výprosník“ (prekarista). Platný občanský zákoník výprosu neboli precarium neupravuje. Zná pouze institut výpůjčky. Výprosa však bude jako nový smluvní typ upravena občanském zákoníku účinném od 1. ledna 2014 (NOZ). Od výpůjčky se bude výprosa lišit především tím, že při výprose není dohodnuta doba, po kterou může výprosník bezplatně užívat půjčitelovu věc, takže ji půjčitel může žádat kdykoli zpět.
Názorný příklad nade vše
„Franto, nemáš krumpáč? Ten můj se mi nějak rozviklal.“ Franta vytahuje jeden z dílny a podává ho Karlovi. „Franto, díky, dej vědět, až ho budeš potřebovat vrátit.“. Anebo: „Tak vy jste si ke mně přišel pro ten můj loďák? A kampak s paní cestujete, pane Nováku? Ještě nevíte? To nevadí. Já se nikam nechystám, takže ten kufr zatím nepotřebuji.“. Tak lze jednoduše popsat uzavření prekariární smlouvy v běžném životě. Typicky se bude do výprosy dávat kniha k přečtení, větší pekáč, který vám právě chybí k přípravě sváteční kachny, či rýč, který jste si opomenuli pořídit. Pozor. Pokud by ve zmíněném případě Karel řekl Frantovi, že má půjčený krumpáč použít jenom na konkrétní výkop u svého domu (stanovil účel) nebo že mu ho má zítra vrátit (stanovil dobu užívání), pak se bude jednat o výpůjčku s odlišným právním režimem od výprosy. Případně pokud by Karel za svou vstřícnost požadoval po Frantovi dvacet korun na pivo, rázem by se právní vztah změnil na nájem věci. (Výprosa i výpůjčka jsou totiž zásadně bezúplatné, čímž se liší od nájmu, pachtu či současné půjčky.)
Nebo z jiného soudku. Už léta užíváte cizí pozemek k parkování nebo zkratku přes sousedův pozemek k vaší chalupě. S Jardou se znáte od školy, pravidelně s ním chodíte na pivo a vaše děti jsou kamarádi až za hrob. S Jardou máte neformální dohodu. V rámci dobrých sousedských a kamarádských vztahů užívání svého pozemku mlčky toleruje. Pochopitelně víte, že se Jarda může kdykoli naštvat a užívání svého pozemku vám zakázat. To je holt ale výprosa.
Myšlenka zakotvit tento smluvní typ v NOZ vznikla vzhledem k četnému výskytu těchto ujednání v běžném občanském životě. Zákonodárce tím zamýšlel výslovné řešení některých otázek, které v praxi často vyvstávaly. Například náhrada škody a řešení otázky, zda náhrada daná půjčiteli za ztracenou věc zbavuje výprosníka povinnosti věc, pokud se později najde, půjčiteli vrátit.
O čem výprosa je
V NOZ je výprosa upravena pouhými čtyřmi paragrafy. Formu uzavření smlouvy NOZ nestanoví. Vzhledem k neformální povaze výprosy pro ni však bude typická ústní či pouze jen konkludentní forma (mlčky, faktickým tolerováním užívání).
Stranami smlouvy jsou „půjčitel“ na straně jedné a „výprosník“ na straně druhé. Výprosa dle základního ustanovení NOZ vzniká tehdy, přenechá-li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, nebo účel, ke kterému se má věc užívat. Půjčitel může kdykoli požadovat vrácení věci, přičemž výprosník mu ji musí ihned vrátit. Výprosník však nesmí věc vrátit v době, kdy by tím půjčiteli způsobil potíže, ledaže s tím půjčitel souhlasí. Pokud výprosník způsobí na věci škodu, je povinen ji nahradit, pokud neprokáže, že věc užíval způsobem přiměřeným její povaze. V případě, že výprosník bez souhlasu půjčitele dovolil, aby věc užíval někdo jiný, nahradí půjčiteli škodu z toho vzniklou, ledaže by ke škodě došlo i jinak.
Pokud se stane, že dojde ke ztrátě věci a výprosník za ni již dal náhradu, tak pokud se ztracená věc později nalezne, nenabude tím právo věc si proti vůli půjčiteli ponechat, nýbrž bude povinen věc půjčiteli proti vrácení náhrady vrátit.
Již staří Římané...
Pokud by vás zajímalo, odkud se výprosa vzala, pak vězte, že její kořeny lze nalézt v římském právu. V klasických učebnicích římského práva se o precariu hovoří jako o mimořádném vztahu, jehož účelem bylo poskytnutí individuálně určené věci k užívání s tím, že její užívání může být kdykoli odvoláno, takže uživatel nemá jistotu, jak dlouho bude trvat. Původně se jednalo o neprávní vztah, neboť půjčitel neměl vůči prekaristovi žádné povinnosti. Později došlo na základě zásahů praetora ke změně chápání výprosy, když bylo uznáno, že precarium je smlouva uzavřená se souhlasem obou stran (odevzdáním věci a jejím přijetí), proto byla vlastníkovi věci mimo jiné praetorem poskytnuta možnost zvláštní žaloby na vydání věci dané precariem. Precarium, jehož objektem bývaly obyčejně nemovitosti, tak bylo logicky zařazeno mezi reálné nepojmenované smlouvy (tedy smlouvy, které ke svému vzniku vyžadují předání věci).
V naší novodobé historii se výprosa objevuje např. ve Všeobecném občanském zákoníku z roku 1811 (platném na našem území až do roku 1950), ve kterém je však pojímána nikoli jako smlouva, ale jako nezávazný akt vypůjčení věci (viz § 974 „Nebyla-li určena ani doba ani účel užívání, nevzniká skutečná smlouva, nýbrž nezávazná výprosa (prekarium) a půjčitel může žádati navrácení věci půjčené, kdy je mu libo.“). Nově se tedy do našeho právního řádu výprosa vrací prostřednictvím NOZ, ve kterém je coby smluvní typ upravena v § 2189-2192. Ovšem pozor. Ačkoli stávající občanský zákoník institut výprosy nezná, v judikatuře soudů se výprosa opakovaně objevuje. O revoluční novinku v českém právním řádu tedy rozhodně nepůjde.
Výprosa v rozhodování Nejvyššího soudu
Nejvyšší soud ČR např. ve svém rozsudku z dubna roku 2011 řešil žalobu vlastníka stavby, který se domáhal zřízení práva nezbytné cesty formou věcného břemena. Nejvyšší soud musel nejprve vyřešit otázku, zda má vlastník stavby zajištěn přístup ke stavbě přes cizí pozemek, pokud vlastník pozemku přecházení jen trpí, nebo mu udělil prostý souhlas, který může být kdykoli odvolán (tzv. výprosa). Nejvyšší soud přitom uzavřel, že v takovém případě vlastník stavby nemá zajištěn přístup ke své stavbě přes cizí pozemek, a proto lze právo nezbytné cesty zřídit. V opačném případě by byl totiž vlastník v nejistotě ohledně přístupu, který by vlastník pozemku mohl kdykoli znemožnit tím, že by souhlas odvolal.
V jiném svém rozsudku z roku 2002 se zase Nejvyšší soud zabýval otázkou možného vydržení práva odpovídajícího věcnému břemenu přechodu přes cizí pozemek. Nejvyšší soud uvedl, že přes cizí pozemek lze přecházet na základě různých právních důvodů. Jedním z nich může být i výprosa, kdy vlastník pozemku přecházení jiných osob přes pozemek trpí, aniž by jim k tomuto přecházení vzniklo nějaké právo. V projednávaném případě mělo dojít k vydržení v době za účinnosti Všeobecného občanského zákoníku, kdy platilo, že k mimořádnému vydržení stačí držení bezelstné, přičemž se bezelstnost držitelů předpokládala. S odkazem na rozsudek z roku 1925 však soud konstatoval, že výprosa (precarium) bezelstnost vylučuje.
Na to, zda dojde k posunu této judikatury na základě výslovné úpravy výprosy v NOZ a odlišných východisek pro její aplikaci, si budeme muset počkat.