Kyperská nákaza se šíří v celé eurozóně. Poté, co lucemburský ministr financí začátkem dubna připustil reformu pravidel, která chrání bankovní tajemství tamních finančních ústavů, a přislíbil lepší dostupnost informací o klientech podezřelých z daňových úniků, se mezinárodní tlak přesunul na Rakousko. To se dosud výsad pro své banky drželo zuby nehty.
Vídeň je rozhodnutá zachovat alespoň část ochrany údajů o střadatelích, které bez soudního příkazu nesmějí být vydány cizím úřadům. Francouzský premiér Jean-Marc Ayrault minulý týden na rovinu prohlásil, že rakouský bankovní model nebude moci ve stávající podobě pokračovat. Rakouský ministr ekonomiky Reinhold Mitterlehner vzápětí kontroval tím, že trvá na zachování bankovního tajemství alespoň pro rakouské občany, když už ne pro cizince.
Požadavek dvojitého standardu zčásti odráží spory uvnitř velké koalice ve Vídni. Zatímco ministryně financí Maria Fekterová z lidovecké ÖVP slíbila bít se o pravidla důvěrnosti „jako lvice“, kancléř Werner Fayman ze sociální demokracie je připraven o sdílení informací o kontech cizinců s dalšími státy EU vyjednávat.
Urputnost, s jakou jsou někteří vládní představitelé za principy fungování rakouských bank uchotni bojovat, svědčí o jejich významu pro malou alpskou zemi. Zastánci stávajícího modelu, jako ministryně Fekterová, tvrdí, že bankovní tajemství značně přispívá k hospodářské prosperitě a že jeho okleštění by znamenalo zpomalení růstu a ohrozilo pracovní místa.
Analytici si tím tak jisti nejsou. Podle statistik rakouské centrální banky drželi cizinci ke konci února na kontech v zemi vklady v hodnotě 55,5 mld. EUR. Na občany EU z toho připadalo 37,8 mld. EUR, tedy kolem 10 % celkových depozit rakouských bank. „Pravděpodobně by došlo k nějakému odlivu peněz, pokud by se Rakousko zbavilo bankovního tajemství, ale nešlo by o tak velké částky, aby to poškodilo bankovní systém,“ tvrdí analytik (46,46 USD, 2,90%) Stefan Nedialkov. Dopad na likviditu a ziskovost by podle něj byl zvládnutelný.
V nedávno vydané zprávě ratingové agentury S&P byla ziskovost rakouských bank označena za příliš slabou na to, aby finanční ústavy vlastními zdroji zlepšily úroveň svého kapitálu, kterou zaostávají za konkurenty v Evropské unii. „Oživení v rakouském bankovním sektoru je nejisté a pro banky stále obtížnější posílit kapitál vnitřní cestou,“ napsala ve zprávě analytička S&P Anna Lozmannová. Rakouský bankovní systém nicméně agentura hodnotí na druhém nejvyšším stupni spolehlivosti, shodně s Německem, Japonskem, Švédskem, Norskem či Finskem.
Profesor Christoph Urtz z univerzity v Salzburgu připomíná, že přísná pravidla o restrikci výměny informací o klientech platí od roku 1978 a jsou považována za formu ochrany proti všetečné státní moci. „Jedná se o emocionální, možná až iracionální záležitost. Obyčejní lidé stále podporují bankovní tajemství z touhy po soukromí, i když pak na sebe na internetu prozradí všechno a i když jsou naše telefonické hovory či zdravotní záznamy do určité míry snadno dostupné,“ tvrdí Urtz.
V odporu vůči tlaku EU se možná skrývá i dávka oportunismu. Podle vídeňského politologa Thomasa Hofera se po záchranných balíčcích pro jižní Evropu v Rakousku vzedmula vlna odporu vůči unijním institucím i představitelům, a navíc se v září uskuteční parlamentní volby. Žádný politik nechce Bruselu ustupovat.
Zdá se však nepravděpodobné, že by si Rakousko mohlo stávající systém bankovního tajemství dlouhodobě udržet. Krom požadavků unijních států bude čelit i tlaku amerických úřadů. Ty by rády, aby jim Vídeň automaticky předávala data o kontech podezřelých amerických občanů. V opačném případě by mohly být neposlušné banky odstřiženy od amerického finančního trhu.
Na podobnou dohodu o výměně informací s Američany v únoru přistoupilo Švýcarsko. Pokud by se poddali i Rakušané, museli by stejnou výsadu poskytnout i partnerům z EU. Nedávno schválená směrnice Evropské komise, která začala platit letos, členským státům v daňových záležitostech zakazuje zacházet se třetími zeměmi lépe než s jinými členskými státy EU. Evropský daňový komisař Algirdas Šemeta už Rakousko v tomto směru varoval.
Většina pozorovatelů se shodne, že Rakušané budou muset nakonec ustoupit, i když se budou snažit zachovat bankovní tajemství alespoň pro sebe samé. Dvojí zacházení s klienty by však mohlo být v rozporu s rakouským ústavním právem.
(Zdroje: FT, kurier.at, S&P)