Finanční trhy se ve svých reakcích často řídí mechanismy, které jsou považovány za evidentní a za něco, co odpovídá zdravému rozumu. Pravda je ale taková, že tyto mechanismy obvykle nefungují. Jde zejména o vazbu mezi monetární bází a inflací, vazbu mezi touto bází a měnovým kurzem, předpokládaný pozitivní vliv oslabení kurzu na ekonomickou aktivitu a předpokládaný negativní vztah mezi nízkým růstem na straně jedné a zisky firem a cenami akcií na straně druhé.
Růst monetární báze ve Velké Británii a Japonsku vedl k prudkému zvýšení inflačních očekávání. Trhy tedy spojují růst báze s inflací i přesto, že tato vazba platí pouze v případě, kdy větší báze stimuluje poptávku a v situaci plné zaměstnanosti. Ta rozhodně nepanuje ani v Japonsku, ani ve Velké Británii. Oddlužení soukromého sektoru tuto vazbu ruší i ve Spojených státech a v eurozóně. V těchto ekonomikách navíc přetrvává nízké využití výrobních kapacit a vysoká nezaměstnanost spojená s klesajícími reálnými mzdami.
Ohlášení extrémně expanzivní monetární politiky v Japonsku vedlo k prudkému oslabení jenu. Pokud má ale růst báze vést k dlouhodobému oslabení měny, musí se vytvořená likvidita používat na nákup zahraničních měn. Je-li použita na nákup domácích aktiv (například akcií či realit), k depreciaci nedojde. Příkladem jsou Spojené státy a Velká Británie. Jejich politika je velmi uvolněná již od roku 2008, k oslabení měny ale nedošlo.
Opatrní bychom měli být i ohledně vlivu oslabení kurzu na domácí ekonomickou aktivitu. Všechny země OECD mají téměř nulovou citlivost dovozů na změnu kurzu, což odráží strukturu jejich importů. Oslabení kurzu tak zvyšuje ceny dovozů a jejich celkovou hodnotu. Exporty pak toto oslabení podporuje v závislosti na jejich senzitivitě na depreciaci. Celkově můžeme říci, že pozitivní efekt oslabení kurzu na HDP se dostaví pouze v případě vysoké citlivosti exportů na změnu kurzu a zároveň při vysokém podílu průmyslu na HDP. Taková je ale situace pouze v Itálii. Nízký ekonomický růst pak nemusí mít negativní dopad na zisky a případně i ceny akcií, pokud jde ruku v ruce s rostoucím podílem zisků na celkových příjmech. Jako příklad takového vývoje lze uvést Japonsko, Spojené státy a Španělsko.
(Zdroj: Natixis)