S povodněmi se nám rozjelo kolečko čištění zaplavených objektů a diskusí o tom, zda velká voda pomůže, či uškodí ekonomice. Ani jednomu se nevyhnu, v prvním případě úplně nedobrovolně, v druhém je mi motivací suverénně polopravdivý projev jednoho experta. Ona možná všechna suverenita vyžaduje polopravdu.
Ekonomie má základní problém v tom, že se snaží namodelovat nemodelovatelné. Většinu ekonomických názorů, které nelze přímo a nevyvratitelně dokázat daty a praxí, tak lze lehce vyvrátit tím, že do našeho myšlenkového modelu přidáme další předpoklad (či ho ubereme s tím, že je irelevantní). Koluje takový vtip, že pokud se na něco zeptáte X ekonomů, dostanete X různých odpovědí. A X+1, pokud je mezi nimi Keynes. Je to dáno prostě tím, že každý při odpovědi přijme jiné předpoklady (a Keynes byl dost chytrý na to, aby zvažoval více možností). Vezměme si dva základní scénáře týkající se oněch povodní:
V ekonomice je 10 lidí, všichni mají práce tak akorát, produkt za rok je 100 (10x10). Přijde voda, jednomu zničí dům, ztráty na majetku dosahují 10. Jde o ztráty, ať se na to díváme z jakékoliv strany – ztráty na domu, či ztráty na alternativně vyprodukovaném zboží (oprava domu namísto výroby sádrových trpaslíků), či ztráty na práci (opět oprava namísto trpaslíků, tentokrát viděno z nabídkové strany). Dům musí být opraven a při daném objemu práce (nikdo nebude pracovat více), nebude vyprodukováno něco jiného. Jen blázen bude tvrdit, že ekonomice povodně pomohly…
Nyní stejný případ, ovšem s ďáblíkem v detailu. V ekonomice je 10 práceschopných a chtivých lidí, jeden z nich ale nemá práci, protože na lidi před časem padla deprese. Začali tak spořit, úspory se ale nestaly investicemi, protože v depresi se neinvestuje. Výsledkem je nižší poptávka na trhu zboží, nižší poptávka po práci a zmíněná 10% nezaměstnanost. Ze zamýšlených úspor se tak stávají jen peníze pod polštářem (zmenšuje se rychlost obratu peněz v ekonomice). Produkt za rok je 90. Přijde voda, zničí dům, ztráty dosahují opět 10. Poškozený sáhne pod polštář svůj i sousedů a dá práci nezaměstnanému. Za rok je dům opravený. Voda zničila hodnotu ve výši 10, těchto 10 ale bylo ten samý rok nahrazeno. A to bez toho, aby se snížila výroba (i spotřeba) jinde, což je klíčový rozdíl oproti prvnímu případu. Dejme tomu, že onen povodní vyvolaný pokles nezaměstnanosti pak zlepší sentiment, lidé přestanou šetřit (přesněji řečeno, přestanou se snažit šetřit) a práce bude nadále pro všechny. Ve srovnání s depresivním scénářem (produkt nadále 90) tak ekonomika díky povodni vyrábí každý rok o 10 více. Takže se rychle v celkové povodňové bilanci bohatství (tedy zásoby a ne toku, kterým je HDP) dostává do plusu. Jen blázen bude tvrdit, že této ekonomice povodně uškodily...
Tento druhý scénář stojí a padá s tím, kolik je v ekonomice nevyužitých zdrojů a jak se pohromě (paradoxně) podaří tyto zdroje aktivovat (jak moc a na jak dlouho). Můžeme k němu vymyslet ještě jednodušší paralelu. Ta by hovořila o lidech, které z deprese a nečinnosti „aktivovala“ až opravdu velká pohroma a i přes počáteční bolest jsou nakonec hodně „ziskoví“.
Se současnou nezaměstnaností v ČR je jasné, že rozhodně nejsme v prostředí maximálně využitých zdrojů, kdy povodně naprosto automaticky generují pouze náklady příležitosti (první případ). Nakolik by se ale mohl naplnit ideální druhý scénář, je velkou otázkou. Výše popsaný druhý scénář je skutečně ideálem a abstrahuje od řady dodatečných předpokladů. Funkčních je zde potenciálně mnoho kurvítek, včetně (už tolikrát opakovaného a podle některých dokonce už úplně vyřešeného) problému podivně fungujících korupčních penězovodů. Ale každopádně pozor na suverénní tvrzení o tom, že povodně rozhodně uškodí. Nebo určitě pomohou.
Pozn.: Jiří Soustružník je aktivní investor a témata, o nichž píše, mohou souviset s jeho investicemi. Jeho sloupky nejsou poskytovány jako investiční doporučení. Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.